cinefest 2025 – Švýcarsko!

Švýcarsko plus film… rovná se Jean-Luc Godard, samozřejmě. Ale co ještě víme o švýcarském filmu? Kdesi mezi majestátními horami a rozlehlými jezery tiše vykvetla kinematografie rozmanitější, než by se dalo čekat. Připravili jsme pro vás dva týdny plné pokladů z jedné evropské kinematografie, kde věru je co objevovat.

Letošní cinefest je věnován filmovým vztahům mezi Německem a Švýcarskem, a to s důrazem na germanofonní oblast, tak zvanou Deutschschweiz.

Ve třicátých letech vznikaly snímky, které se pod heslem „duchovní obrany národa“ vymezovaly vůči nacistickému Německu. V opozici vůči těmto vlasteneckým a demokratickým snahám stály filmy produkované ve stejné době německo-švýcarskou firmou Terra.

Idylické horské kulisy, legenda o Vilémovi Tellovi a četné mediální reprodukce Heidi Johanny Spyri vytvářely obraz Švýcarska z německé perspektivy. Je toho však mnohem více, co spojuje filmovou produkci obou zemí. Po úspěšné divadelní práci (nejprve v Berlíně, později v Curychu) se Vídeňan Leopold Lindtberg stal prvním mezinárodně významným švýcarským filmovým režisérem, a to se svými filmy pro curyšskou společnost Praesens-Film AG. Znovu a znovu jsou také využívány epizody ze švýcarské historie, aby se upozornilo na hrozbu, kterou představují „mocnosti za horami“. Po druhé světové válce pak zdomácněly populární švýcarské hvězdy jako Liselotte Pulver i v západoněmecké kinematografii.

V poválečném období filmaři retrospektivně nahlíželi na druhou světovou válku a tematizovali rozporuplný postoj Švýcarska zejména při nakládání s uprchlíky. Je to právě tato kapitola dějin švýcarského filmu, na níž se nejvíc zaměříme v našem pražském vydání „švýcarského cinefestu“. Vedle klasického, ještě před koncem války natáčeného dramatu Poslední příležitost (Leopold Lindtberg) to jsou snímky Člun je plný Markuse Imhoofa a Žár Thomase Koerfera. Zcela jiným, troufale „tarantinovským“ způsobem se do třicátých let minulého století vrací euforická gangsterská balada Pihy.

Představíme (v Česku většinou poprvé) osobité básníky švýcarského filmového umění, solitéry jako jsou Clemens Klopfenstein (Dějiny noci), Fredi M. Murer (Oheň v horách) nebo Ramon Zürcher (Dívka a pavouk). Asi nejznámější dívčí hrdinka švýcarské kultury, Heidi, obohatí náš stálý cyklus Ponrepo dětem. Nejstarší z promítaných filmů patří zároveň k těm nejproslulejším, Feyderovy Dětské tváře, náš jediný „výlet“ do frankofonní části Švýcarska, tzv. Romandie. 

cinefest je přehlídka (nejen) německého filmového dědictví, kterou Národní filmový archiv každoročně pořádá ve spolupráci s hamburských badatelským centrem CineGraph (Hans-Michael Bock, Erika Wottrich). Dramaturgie české části Milan Klepikov.

Program cinefestu se koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.