Historie kina

Ponrepo navazuje na bohatou kulturní tradici místa. 

Kino Ponrepo sídlí v historicky cenném refektáři staroměstského Konviktu. Ve 14. století zde stával dům Jerusalem s kaplí sv. Maří Magdaleny, který založil po roce 1375 Jan Milíč z Kroměříže pro kající se ženy. Později tu měla své působiště varhanická škola, mezi jejíž žáky patřil také Antonín Dvořák, který zde po vystudování působil jako ředitel.

Konviktský sál se stal jedním z hlavních kulturních center Prahy konce 18. a v průběhu 19. století. Postupně tu vystupovalo mnoho význačných zahraničních i českých hudebních umělců. Například Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, Anton Grigorjevič Rubinštejn, Richard Wagner a mnoho dalších. Pořádaly se tu plesy, občasná divadelní představení a výstavy. Sál se zapsal do dějin národního obrození prvním českým bálem pořádaným 5. února 1840, jehož Iniciátorem byl Josef Kajetán Tyl. Ples měl nejen velký společenský úspěch, ale zároveň byl politickým činem, který našel své následovníky v celé zemi. 

V moderní době začali Pražané chodit do nově adaptovaného sálu tehdy velmi oblíbeného kina BIO KONVIKT. Po roce 1945 v upraveném sále budovy působilo studio loutkového filmu Jiřího Trnky, které proslavilo českou kinematografii po celém světě.

V sedmdesátých letech se Konvikt, jak se celý komplex nazývá, dostal do velice špatného stavu, dokonce bylo vydáno několik havarijních výměrů. Proto bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci objektu, které předcházel architektonický a archeologický průzkum. K celkové rekonstrukci však nakonec nedošlo. Po roce 1989 byl areál Konviktu navrácen rodině původních majitelů. V roce 1996 se pak někdejší refektář proměnil v kino Ponrepo. V prostoru nad ním dnes najdete Knihovnu NFA se studovnou.

Číst dále Skrýt