Michael Verhoeven

Film O. K. zůstane navždy zapsán v dějinách Berlinale… protože tyto dějiny bezmála ukončil. Je začátek července roku 1970 a předseda festivalové poroty George Stevens kategoricky odsuzuje snímek kritizující válku ve Vietnamu jako protiamerický a tedy porušující stanovy přehlídky, mající podporovat přátelství mezi národy. Stevens žádá, aby film byl ze soutěže vyřazen.  Jiný prominentní člen poroty, Dušan Makavejev, zastává opačnou pozici. Z nesmiřitelného sporu o jeden film se stane spor o směřování celého festivalu. Jsou to teprve dva roky, co revoltující studenti památným způsobem rozvrátili festival v Cannes. V Berlíně se to roku 1970 s malými odchylkami opakovalo, k udělování cen nedošlo, zdálo se dokonce, že budoucnost Berlinale je zpečetěna. O rok později už tu bude jiný, zásadně reformovaný festival, především je rozšířen o druhou hlavní sekci Mezinárodní fórum mladého filmu vedenou Ulrichem Gregorem a podporující vše, co je alternativní a nonkonformní.

Námět filmu – znásilnění spáchané americkými vojáky ve Vietnamu – nám může připomenout snímek Briana De Palmy z roku 1989 Oběti války s Seanem Pennem, založený na stejné skutečné události. O devatenáct let staršímu filmu Michaela Verhoevena ale nejde o realistické vyprávění. „Vietnam je daleko, my jsme přece v Bavorsku!“ Vše se tedy à la Bertolt Brecht odehraje v režisérově domovině – a místo american english zní jadrná bavorština. Film tím na provokativnosti ještě získal, a reakce rozlíceného hollywoodského klasika George Stevense to jen potvrdila.