živý pro film aneb K. v kině

„…jak bychom se jinak mohli udržet živí pro film“... Zvláštní formulace, kterou najdeme v dopise Franze Kafky z 28. prosince 1908. Adresátce Else Taussigové zřejmě slíbil, že jí připomene (!), aby večer téhož dne zašla se svou sestrou do pražského kina Orient – tímto dopisem slib plní. Elsa Taussigová je budoucí žena Maxe Broda. Do kina bude Kafka často chodit s oběma jmenovanými, například, jak praví dochované prameny, na svátek Svatého Václava roku 1909. Tři mladí pražští cinefilové se „udržují živí pro film“.

Cinefilkou je i slečna Marie Wernerová, která se Kafkovým stará o domácnost. Občas, když Franz píše domů, věnuje část dopisu i Marii – s ní komunikuje česky, zatímco s rodinnými příslušníky německy. Marii je věnována i jedna z posledních Kafkových zmínek o kinematografii, a to v závěru dopisu adresovaném sestře Elli z 20. ledna roku 1924. Tehdy pobýval už nevyléčitelně nemocný Franz v Berlíně.

„V sobotu dostanu návštěvu, sl. Bugsch z Drážďan přijede s její přítelkyní, tou recitátorkou, která zde uspořádá večer. Kdybych k němu (sic!) šel, byl by to první večer, co jsem byl v Berlíně mimo domov, jsem úplné domácí zvíře. Ani o kinu nic nevím, zde se také člověk málo přiučí. Berlín byl tak dlouho chudý, teprve teď si mohl koupit Kid. Celé měsíce se zde hraje.“

Není náhodou, že Kafka zmiňuje zrovna tento titul. Byla to novinka, která všude, kde se objevila, stanula v centru zájmu, všichni o filmu mluvili, každý ho chtěl vidět. Žádný z „blockbuster(ů)“ našeho 21. století nemá sebemenší šanci oslovit publikum tak široké, jaké si získal tento film z roku 1921: Kid.

Chaplin už nějakou dobu byl hlavním tématem i v intelektuálských kruzích v Evropě i v Americe: diskutovalo se o něm mezi filozofy, básníky, malíři, komponisty. Podařilo se Kafkovi v měsících, které mu zbývaly, zhlédnout Kida, když už si ho „chudý Berlín“ konečně mohl dovolit? Opak si lze těžko představit, protože starší Chaplinovy filmy Kafka dobře znal a nebyl jimi zasažen o nic méně než jeho současníci. Povzdech Karla Teigeho, který citujeme v naší aktuální poctě Louisu Dellucovi – viz úvodní text k cyklu živý pro film aneb Louis Delluc (1890–1924) –, platí i pro Kafku: nebylo mu už dopřáno, aby se „udržel živý“ pro Zlaté opojení, Moderní dobu, Diktátora.

Deset let po Kafkově smrti píše filozof Walter Benjamin o Chaplinovi a Kafkovi: o úspornosti (Schlichtheit) hraničící s ne-artificialitou (das Kunstlose), která je typická pro tvůrčí přístup filmařův i spisovatelův. 17. prosince 1934 Benjaminovi odpovídá Theodor W. Adorno a potvrzuje: „Poslední texty, mizící texty, které nás spojují s němým filmem, jsou Kafkovy romány.“ M. K.

Přehlídka ve spolupráci s Goethe-Institutem.