Cocteaurfeus

dogmata z filmových škol a Jean Cocteau (1889–1963)

Herec se nesmí podívat do kamery.

Jean Cocteau: Neplatí, na tom nezáleží.

Pravidlo o směru pohledů.

Jean Cocteau: Neplatí, na tom nezáleží.

Když postava odejde jedním směrem, musí pak přijít z druhé strany.

Jean Cocteau: Neplatí, na tom nezáleží.

Pravidlo sto osmdesáti stupňů.

Jean Cocteau: Sto osmdesát stupňů je tabu. Něco svatosvatého. Když se rozhodnu jinak, všichni se ušklíbají, asistent a asistent asistenta mi oznamují, že za tohle nepřejímají zodpovědnost. Když se rolls-royce, jenž odváží Orfeovu mrtvolu, zastaví na silnici, tak panorámování tři sta osmdesát stupňů nažene mým mladým pomocníkům mráz po zádech. K tomu ale musím dodat: po sestřihu přiznali, že pravdu jsem měl já a že podmanivá přerývanost záběrů vyvěrá jen a jen z tohoto mého kacířství.

Gramatika všech skutečných filmařů se skládá z podobných „skandálů“. Ale mladí se neodvažují jít proti proudu, ani když je k tomu podněcují Orson Welles, John Ford nebo italští neorealisté. Mladým by se měla svěřit ruční kamera a nařídit jim nedodržovat žádná pravidla kromě těch, která sami vynaleznou, když píší, tj. když točí bez obav z gramatických chyb. Ne že bych jim snad ke gramatickým chybám radil, ale všechno je lepší než akademičnost, která se skrývá za falešnou moderností filmové výuky.