Adéla ještě nevečeřela

Digitalizovaná verze filmu Adéla ještě nevečeřela bude nyní v kinech uvedena v „maskovaném“ formátu 1:1,66, který se dříve používal pro filmy, u nichž se předpokládala divácká úspěšnost. Diváci, kteří jsou na komedii zvyklí hlavně z televize v užším formátu 1:1,37, tak znovu uvidí, jak to filmu v této podobě sluší.

Slovenský herec Michal Dočolomanský excelující v roli amerického detektiva Nicka Cartera se stal později oblíbeným představitelem fešáků v mnoha českých filmech. Zde ho nadaboval František Němec, jeho ústy ale v českém filmu mluvil také Ladislav Županič nebo Ladislav Frej.

Titulní hrdinku filmu – masožravou květinu Adélu – vytvořil vynikající výtvarník a režisér Jan Švankmajer. Tvůrce, který se do té doby věnoval animovanému a dokumentárnímu filmu, tu poprvé významně ovlivnil výtvarné pojetí celovečerního hraného filmu jiného kolegy.

Product placement byl době vzniku filmu prakticky neznámým pojmem nejen u nás, ale i v zahraničí. Dlouhá sekvence putování Nicka Cartera a komisaře Ledviny v podání Rudolfa Hrušínského po pražských restauracích a pivnicích a jejich nadšené ódy na české pivo a taliány však i dnes působí jako dokonalá reklama.

Český text ukolébavky „Princi můj maličký spi“, jejíž tóny ve filmu spolehlivě vydráždí jinak klidnou květinu k vražedné akci, napsala slavná operní pěvkyně a také básnířka a spisovatelka Ema Destinnová. Autorem hudby však není Wolfgang Amadeus Mozart, jemuž bývá skladba mylně připisována, ale německý lékař a skladatel Bernhard Flies (1770-1851).

Obraz byl digitalizován z kamerového negativu na materiálu Eastmancolor. Jako sekundární zdroj byl na počátku třetího dílu použit duplikační pozitiv. Obraz byl digitalizován v rozlišení 4K, pracovní a finalizační rozlišení bylo na základě testů stanoveno na 2K.

Viditelná část obrazu je vymezena normou pro projekční okeničku s poměrem stran 1:1,66; v tomto formátu byl film promítán v době své premiéry.

V NFA se vedle kamerového negativu a duplikačního pozitivu zachovala jedna kopie na materiálu Fuji a tři kopie na materiálu Orwocolor, z nichž byla vybrána jedna coby nejvhodnější pro barevnou referenci. Barevné podání digitalizované verze filmu se tak odvíjí od této konkrétní filmové kopie na materiálu Orwocolor. Zvuk byl digitalizován ze zvukového negativu.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska a spolufinancováno Ministerstvem kultury České republiky.
Partnery projektu jsou Norská národní knihovna a CESNET. Digitální restaurování proběhlo v roce 2015.