Anotace
Druhým z řady „geniálních nekňubů“ populárního herce Luďka Soboty se v hudební komedii z roku 1978 stal skladatel Aleš Brabec. Podobě jako František Koudelka z veselohry Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) je to mladý muž, který sice působí naprosto neschopně, pod vlivem správného podnětu však dokáže překonat sám sebe. Nesmělý suplent Lidové školy umění Brabec je angažován, aby pro pražské Divadélko v suterénu napsal několik písní. Mladík se však zamiloval do tamní zpěvačky Marcely a na tvorbu se nedokáže soustředit. Manželka ředitele divadla, psycholožka Jitka, usoudí, že Aleš ke komponování potřebuje hororové situace. Její předpoklad je správný: pod nátlakem mladý skladatel tvoří jeden hit za druhým. Ústřední song však stále zůstává nesložen – a je jasné, že Aleš k jeho složení potřebuje opravdu mocnou vzpruhu… Pro realizaci zábavného snímku byl angažován režisér Ladislav Rychman, který měl ve svém autorském portfoliu muzikál Starci na chmelu (1964), Dáma na kolejích (1966) a Hvězda padá vzhůru (1974). Podle scénáře, na němž spolupracoval s Františkem Vlčkem a V. P. Borovičkou, natočil Rychman oddechovou podívanou, v níž zazněly písně Jiřího Maláska a Jiřího Bažanta. Zajímavostí snímku, v němž zpěvačku Marcelu ztvárnila Helena Vondráčková, je herecké angažmá nových hvězd divadla Semafor: vedle Luďka Soboty a Miloslava Šimka (ředitel divadla) se ve filmu objevuje v roli bývalého Marcelina Manžela Mydlocha i další člen komediální divadelní trojice - Petr Nárožný. Pokud jde o Sobotu, pokusil se po Rychmanově filmu vymanit ze stereotypu hodného naivky rolí v satirické komedii Petra Schulhoffa „Já to tedy beru, šéfe!“. Diváci si však „svého“ komika přáli vidět v jeho standardní roli, takže zůstal uvězněn v daném stereotypu, potvrzovaném zmíněným účinkováním po boku Šimka a Nárožného.
Číst dále
