Anotace
Na motivy klasické divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák aneb Hody divých žen natočil v roce 1974 zkušený režisér Ladislav Rychman pohádkový muzikál s Karlem Gottem v titulní roli. Obrozenecká chvála české povahy z roku 1847 se v rukou scenáristů (Rychman, Václav Nývlt, Jiří Štaidl) změnila v moderní fantazijní báchorku přitakávající normalizačním trendům. Její hrdina – prostý malíř pokojů Jirka Švanda ze Strakonic – získal díky přízni sudiček zázračný pěvecký talent a začíná se pomalu prosazovat. Toho zneužije ziskuchtivý šejdíř Vocilka (Josef Somr), který stále úspěšnějšího zpěváka zaprodá velké zahraniční firmě. I naivní Švanda ovšem v dekadentně pozlátkovém prostředí velkého světa prozře, odmítne být pouhým komerčním zbožím a vrací se do vlasti, ke svému publiku i k milované servírce Dorotce (Jitka Molavcová)… Děj filmu sice vychází z klasické předlohy, současně však tvoří svéráznou paralelu ke Gottovu krátkodechému pokusu o emigraci v roce 1971 (populární zpěvák se tehdy vrátil do vlasti ze západního Německa na žádost Gustáva Husáka, tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ). Ladislav Rychman v šedesátých letech režíroval jeden z nejlepších českých hudebních filmů – Starce na chmelu (1964). S muzikálovou formou experimentoval i v komorní tragikomedii Dáma na kolejích (1966). Pro film Hvězda padá vzhůru byl vybrán proto, aby vytvořil náhražku za západní muzikály, které se v československých kinech nesměly hrát. K ruce měl chytlavé písničky Ladislava Štaidla a lehce narcistní prezentaci Karla Gotta jako „zpěváka lidu“, vzniklo však dílo, které v současném kontextu působí poněkud bizarně. Problematická je už samotná morálka pasivního hrdiny, který se dostane ke slávě, penězům a cestě na kapitalistický Západ bez jakéhokoli vlastního přičinění – jen díky pohádkovému kouzlu.
Číst dále
