Anotace
Jednou z nejvýraznějších rolí Pavla Landovského se v šedesátých letech stal titulní hrdina tragikomedie režiséra Františka Filipa – venkovský starý mládenec Tonda Boháček, kterého se jeho matka rozhodne seznámit na inzerát. Tehdy třiatřicetiletý Landovský se v dílech československé nové vlny objevoval zpravidla jen v menších, dravě stylizovaných rolích, v postavě nešťastného Tóny ovšem dostal velkou, plnohodnotnou příležitost, kterou dokázal beze zbytku využít. Navenek přímočarý příběh je mistrovskou ukázkou dobového civilismu, přestože František Filip i debutující scenárista Eduard Verner stáli vně uměleckých výbojů svých ostře sledovaných kolegů – Věry Chytilové, Jiřího Menzela či Miloše Formana. Trapnou situaci, do které paní Boháčková svého syna přivede, rozvíjí s láskyplnou důsledností, ale bez sarkasmu příznačného pro sociálně kritická novovlnná díla. Vtipné situace se negenerují ze samotné záměny svižné a razantní pražské stopařky Květy za vesnickou naivku Janičku, kterou Tóna provede pod tlakem maminčina očekávání. Nepatřičná je už celá výchozí situace, v níž milující matka žene syna do seznamování, o které vůbec nestojí. Všichni Tondovi vrstevníci jsou totiž už ženatí, což paní Boháčková vnímá jako chybu, již je nutné – třeba násilně – napravit. Tonda, který se pokouší mamince vyhovět, se pak oproti svému očekávání rychle zamiluje do Květy, která celou situaci zprvu vnímá jen jako nezávaznou hru. Deziluze, pro hrdiny vztahových tragikomedií šedesátých let téměř povinná, je pak vítězstvím psychosociální předurčenosti nad snem o „skutečném životě“ v metropoli ve stylu Lásek jedné plavovlásky (1965). Vedle Pavla Landovského se ve filmu blýskla Stella Zázvorková (která v sedmačtyřiceti letech na roli Tónovy maminky ještě zdaleka neměla věk) a herečky Regina Rázlová (Květa) a Jorga Kotrbová (Janička).
Číst dále
