Anotace
Drahomíra Vihanová debutovala Zabitou nedělí v roce 1969, režisérčina hraná celovečerní prvotina však skončila v pomyslném cenzorském trezoru. Distribuční premiéru si tak dlouhodobě ceněný film odbyl až v roce 1990. Vihanová, která se v desetiletích následujících po zákazu věnovala dokumentární tvorbě, se k hranému žánru mohla vrátit až po roce 1989. Černobílé podobenství Pevnost (1994), inspirované povídkou Alexandra Klimenta, navazovalo na poetiku československé nové vlny šedesátých let, s jejímž formálním i tematickým rámcem přirozeně konvenovala už Zabitá neděle. Protože následující drama Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) se zcela minulo s diváckým a kritickým očekáváním, zůstává Drahomíra Vihanová autorkou pouhých tří celovečerních titulů… Zabitá neděle je natočena podle stejnojmenné literární předlohy Jiřího Křenka – stejnojmenné povídky z roku 1967, jež byla součástí triptychu z vojenského prostředí. Dva Křenkovy příběhy se vracely ke kultu osobnosti padesátých let, zatímco třetí, titulní, se dotýkala tehdejší současnosti. Všechny povídky však líčily osudy mužů, kteří z kádrových důvodů skončili v zapadlých vojenských posádkách, kde strádali v kombinaci ubíjející nudy a letargie při mechanickém naplňování stereotypních činností. Protagonistou komorního psychologického dramatu Vihanové je důstojník Arnošt (Ivan Palúch), který jedné slunné neděle hledá před pocity zmarněného života únik ve vzpomínkách a posléze v sebevraždě. Jeden z „nejčernějších“ novovlnných titulů evokuje pocity zmaru, prázdnoty a skepse vůči možnosti rozhýbat nehybný časoprostor vlastního života. Existenciální přesah filmu směřuje za prostředí armády i dobový historický obzor – k nadčasové touze převzít kontrolu alespoň nad vlastním životem. Výjimečná formální stránka snímku dodnes zaujme kontrastem mezi hrdinovou stagnací a autorčinou dynamickou prací s vypravěčským časoprostorem.
Číst dále
