Anotace
Jedním z nejoceňovanějších titulů československé nové vlny se stalo podobenství, které v roce 1966 natočil režisér Jan Němec. Po ceněné celovečerní prvotině Démanty noci (1964) šlo o druhý projekt svébytného autora. Němec se po existenciálním válečném dramatu, na němž spolupracoval se spisovatelem a scenáristou Arnoštem Lustigem, autorsky spojil s Ester Krumbachovou. Scenáristka, spisovatelka a výtvarnice stála v pozadí nové vlny, které vtiskla neotřelou a originální výtvarnou podobu. Její spolupráce s Věrou Chytilovou přesáhla prostor šedesátých let, kdy Krumbachová s Němcem spolupracovala jednak na vizuální podobě Démantů noci, jednak na scénářích Mučedníků lásky (1966) a na tragikomedii O slavnosti a hostech. Hrdiny nenápadně plynoucího vyprávění je skupinka lidí, která se v idylickém letním dni vypraví na narozeninovou oslavu vysoce postaveného muže. Také žoviální hostitel předstírá slunnou pohodu, noblesní oslavu pod širým nebem však narušují navenek bezvýznamné drobnosti. Odchod jednoho z hostů – mlčenlivého manžela – zahájí štvanici, v jejímž čele je člen hostitelovy ochranky Rudolf a jíž se zúčastní lovecký pes a většina hostů. Uprchlík totiž porušil nepsaná pravidla society, založená na lhostejnosti, blazeované lži a tutlaných pocitech viny. Němcův minimalistický, unikavý snímek lze číst různými způsoby (především jako politickou alegorii o různě maskovaných mocenských mechanismech, jež likvidují všechny, kteří se odmítají účastnit „společné oslavy“ režimu). V době premiéry film pobouřil mocenské struktury a stal se předmětem parlamentní interpelace. Po krátkodobém zákazu následovalo v sedmdesátých a osmdesátých letech umístění do pomyslného cenzorského trezoru. Snímek, v němž si zahrálo množství významných českých intelektuálů své doby, si nicméně díky „kafkovskému“ ladění už tehdy získal pozornost v zahraničí.
Číst dále
