Kočár do Vídně

Kočár do Vídně se stal nejdiskutovanějším filmem tvůrčí dvojice Kachyňa – Procházka. Začíná titulkem: „Venkovské ženě oběsili muže. Nebojoval proti nikomu. Zabili ho pro výstrahu, ukradl pár pytlů cementu. Pohřbila mrtvého téže noci, blížila se fronta, kdoví jak dlouho by potom čekal. Před kuropěním vešli do domu dva vojáci, netušili, co se stalo, poručili vdově připravit vůz, zapřáhnout koně a jet s nimi. Ano, řekla si, je to nad slunce jasný pokyn boží. Modlila se, aby nezakolísala a měla sílu vyplnit spravedlnost.“

Půdorysem tohoto „antického“ dramatu jsou tři lidé, kteří stojí proti sobě, neboť každý z nich má svou pravdu. Lesními cestami jede povoz s koníkem, za vdovou umírá na korbě německý voják, ženu hlídá vojáček – Rakušák, který by rád dopravil kamaráda do Vídně. Vdova po kouskách naplňuje své předsevzetí, zbavuje vojáky postupně zbraní. Raněný umírá, v šachové koncovce zbývají dvě postavy… Jejich tragický konec z rukou partyzánů vnáší do hry nového anonymního hrdinu, jemuž nevidíme do tváře a jehož kredit si nemůžeme ověřit. Ale i on jedná ve jménu své pravdy a přisvojuje si mravní právo na výkon spravedlnosti.

O filmu se jednalo na nejvyšších místech už v době jeho vzniku, zákaz byl vysloven již při natáčení, ale Jan Procházka se zasadil u prezidenta Novotného, aby mohl Kachyňa pokračovat. Na festivalu v Karlových Varech byl film dopromítán v naprostém tichu a obecenstvo se zdálo být šokováno. Na tiskové konferenci zaznělo mnoho výhrad. Proč tomu tak bylo? Protože autoři postavili na hlavu stará témata, anebo pro umělecké nedostatky?

Boris Jachnin