Anotace
Prózy Bohumila Hrabala se pro režiséry československé nové vlny staly fascinujícím zdrojem inspirace. V povídkovém snímku Perličky na dně z roku 1965 své schopnosti přesvědčivě demonstrovaly příští režisérské hvězdy československé nové vlny – Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jireš. Dalším obdobným počinem se pak staly půlhodinová hrabalovská etuda Juraje Herze Sběrné surovosti a čtrnáctiminutová povídka Fádní odpoledne scenáristy a režiséra Ivana Passera (1964). Blízký spolupracovník Miloše Formana, který v roce 1965 v rámci celovečerní režie velmi úspěšně debutoval Intimním osvětlením, v adaptaci stejnojmenné povídky ze sbírky Perlička na dně líčí navenek ospalou letní atmosféru v předměstské hospodě. Aktéry vyprávění jsou jednotliví hosté, kteří vstupují do vzájemných interakcí – ať už vědomě nebo tím, že se ocitli ve stejném časoprostoru. Arogantní mladík popouzející vznětlivého hostinského, čtveřice hráček karet, bývalý fotbalosta s kastrolem kyselého zelí a elegantní žena procházející se po ulici – ti všichni jsou vtaženi do dění, jemuž dodává dynamiku nedaleko probíhající fotbalový zápas. Prohrané nedělní utkání, na které se procházející fanoušci furiantsky těšili, je ozvukem kolektivní marnosti: přání a tužby jednotlivých postav jsou spíš součástí letního snění obracejícího se zpět k minulosti než impulsem k činu… Ivan Passer se ve Fádním odpoledni projevuje jako mistr navenek bezvýznamných pomlk a nevyřčených vět, jejichž prostřednictvím obnažuje s lakonickou laskavostí existenciální bezčasí lidské existence. Ve snímku, jehož kameraman byl Jaroslav Kučera, se mezi bezejmennými hosty objeví i autor literární předlohy a spoluautor scénáře Bohumil Hrabal.