Limonádový Joe aneb Koňská opera

Oldřich Lipský a Jiří Brdečka natočili dnes již legendární parodický western, který navázal na starší Brdečkova zpracování stejného tématu. Film si záhy získal velkou diváckou oblibu i přesto, že klasická podoba westernového žánru nemá v české kinematografii prakticky žádnou tradici. Film je zajímavý nejen svým nápaditým scénářem a výbornými hereckými výkony, ale také výtvarnou stránkou.

„Důležitou součástí historie domácí kinematografie jsou jak samotné tituly, tak materiály, ze kterých mohly dané dílo zhlédnout generace diváků. Každá z distribučních kopií má pak nejen vlastní život, ale mnohdy je nosičem pro další informace či dokonce díla. V případě kopie č. 1516, kterou Národní filmový archiv získal z Filmových laboratoří Barrandov v roce 1971, máme možnost sledovat nejen specifické barvy dochované na materiálu značky Orwocolor, ale i kongeniální anglickojazyčné titulky. Obě ze složek kopie nabízejí unikátní vhled do dobového technologického a jazykového kontextu.

Jedním z cílů autorského týmu Limonádového Joea bylo natočit parodii na westernové filmy, což je v mnoha ohledech kuriózní, když si uvědomíme, že v době prvního uvedení se snímky americké provenience v kinech až na výjimky přes dvacet let nepromítaly. Dokonalá znalost žánru Lipského a spol. se projevila nejen na celkové stylizaci, ale též na specifických imitacích tónování a viráží, ty v mnoha ohledech připomínají klasické westerny. Technologický postup výroby kopií je v tomto případě specifický tím, že byl obraz zaznamenáván na černobílý negativ a barvy byly přidávány až během následujících kroků kopírování. Při ohledávání dalších distribučních materiálů bylo zjištěno, že kopie vykazují barevné odchylky (což může být způsobeno jak procesem výroby, tak stárnutím materiálů). Dalo by se tedy říct, že každá z kopií je svým způsobem originál. U Limonádového Joea, jehož vyprávění je členěno právě změnami v barevném tónu, pak heterogenita barevného podání hraje důležitou roli v percepční historii snímku.

Scénář Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského zhusta pracuje s anglickým jazykem a aluzemi na klasické tropy žánru dobývání amerického západu. Kopie číslo 1516 byla z distribučních důvodů opatřena anglickými podtitulky a mezi původním textem filmu a jeho dobovým anglickým překladem tak vzniká zábavná intertextuální hra, ve které se titulky snaží zachytit ironický tón dialogů a specifický humor scénáře. V nejednom případě jsou slovní hříčky a narážky přeloženy brilantně, podtitulky nadto drží linii fiktivního slangu amerických kovbojů. Známé hlášky z filmu díky nim se dostávají do nového kontextu a mohou tak i obeznámené publikum v lecčem překvapit.

Obrysy titulků zároveň vytvářejí i obrazový kontrapunkt ke stylizaci obrazu. Byly vyrobeny metodou leptání, což jim propůjčuje specifické kouzlo, které je z dnešního pohledu tolik podobné stylu westernových fontů. U klasických filmů se často mluví o stylové jednotě, jednotě obrazu a zvuku, v případě kopie číslo 1516 je možné bez nadsázky mluvit o jednotě stylu, barev a česko-anglického intertextu.“

Jonáš Kucharský