digitálně restaurovaný film
Celovečerní debut Alfréda Radoka podává stále jedinečnou odpověď na otázku, jak vyjádřit nevyjádřitelné. Snímek hrůzy koncentračního tábora Terezín netlumočí přímo, ale skrze srovnání rozličných vizí, které děsivou skutečnost holocaustu utvářely. V mnohovrstevnaté umělecké reportáži se proto snoubí melodramatický příběh, ozvěny expresionismu i sebereflexivní hra s dokumentem a fikcí.
Film bude uveden v digitálně restaurované podobě, do níž byl doveden v roce 2019 pod dohledem Národního filmového archivu.
Digitální restaurování Daleké cesty proběhlo se záměrem zpřístupnit film ve stávajících technologických podmínkách tak, aby byl co nejvěrnější hypotetické podobě v době svého prvního uvádění. Samotnému restaurování předcházel rozsáhlý průzkum dochovaných filmových materiálů spolu s výzkumem v nefilmových pramenech s cílem získat co nejpodrobnější informace o výrobě a uvádění filmu a jeho původní podobě. Z archivních pramenů a dobového tisku mimo jiné vyplývá, že film dokončený v prosinci 1948 byl cenzuře předveden a schválen až v květnu 1949. Ačkoliv byla na květen naplánovaná i pražská premiéra, k oficiálnímu uvedení Daleké cesty do distribuce nakonec nedošlo – od poloviny roku 1949 byla promítána v omezeném distribučním okruhu, převážně v mimopražských kinech a bez většího ohlasu v tisku. Nyní se díky digitální podobě vrátí snímek zpět do kin.
