Režie → Václav Kubásek
ČSR 1923 / české a anglické mezititulky / 74 min. / 35 mm
Hrají → Theodor Pištěk, Alois Dvorský, Xenie Alexandrovna Carelli, Marie Fingerová, Ferenc Futurista, Karel Fiala, Josef Šváb-Malostranský
Projekce s živým hudebním doprovodem Zdeňky Košnarové.
Tato restaurovaná kopie filmu Záhadný případ Galginův měla premiéru v roce 2006 na festivalu v Karlových Varech. Záhadný případ Galginův byl až do devadesátých let minulého století považován za ztracený. Národnímu filmovému archivu se jej podařilo získat z USA, kde byl patrně uveden pro početnou obec českých emigrantů, a to pod názvem Hrabě Jaromír z Kolovrat s poněkud senzačním podtitulem Tajemství zámecké hrobky. Literárním základem byla novela Otomara Schäfera Nerozřešitelný případ Galginův, přepracovaná ve filmové libreto, které v roce 1922 obdrželo první cenu v soutěži Filmové ligy československé. Cenu zřejmě obdrželo právem, neboť příběh o hraběti, který po železniční katastrofě ztratí paměť, je dobře konstruován, s důrazem na rozlišení dvou dějových linií odehrávajících se v odlišných prostředích. V hlavních i menších rolích tu vystupuje celá řada tehdy oblíbených herců: Marie Fingerová, Karel Fiala, Ferenc Futurista, Josef Šváb-Malostranský, Jaroslav Vojta (v roli násilnického milence). Největší prostor však naplňuje Theodor Pištěk, který je v povědomí dnešních diváků zapsán jako komediální typ. Dramatická dvojrole představuje jinou podobu jeho hereckého nadání, kterou bohužel využívala většinou jen němá kinematografie.
Režie → Jean-Luc Godard
Původní název → Le Mépris
Francie – Itálie 1963 / CZT / 95 min. / 35 mm
Hrají → Michel Piccoli, Brigitte Bardotová, Fritz Lang, Jack Palance, Jean-Luc Godard (v roli asistenta Fritze Langa)
+ krátký film
Interview s Fritzem Langem
Peter Fleischmann / SRN 1963 / 17 min. / 35 mm
Pocit rozporu mezi nanicovatou současností a do ideálu stylizovanou minulostí jako výzva návratu k antice se táhne celými dějinami umění a nedal spát ani Godardovi. Ten se samozřejmě nemohl pro svého Vergilia vypravit jako Dante o staletí nazpátek, do augustovské antiky. I v krátkých dějinách filmu však už existovalo cosi jako „země zaslíbená“ a její Vergilius byl v době natáčení Pohrdání dosud naživu: Fritz Lang. Godard tedy nechal uctívaného tvůrce Metropolis hrát sebe sama, režiséra, který zde nenatáčí nic jiného než… homérský mýtus. Nápad skloubit takto „dvě antiky“ by mohl vyvolat údiv, kdyby se ho Godardovi nepodařilo uskutečnit s tak přesvědčivou samozřejmostí. Na tomto pozadí se pak odehrává příběh moderního muže, který nedokáže vzdorovat síle peněz (Michel Piccoli coby evropský scenárista kontra Jack Palance coby hollywoodský producent) a v pohrdání sebou samým přichází i o svou lásku (Brigitte Bardotová). Tragickým vyústěním zápletky odsouzený k nejhoršímu trestu – přežití – mu nakonec nezbývá nic jiného, než vrátit se na místo, kde se z Pomíjivého dělá Věčné.
Z dopisu Fritze Langa Michelu Piccolimu
„(…) Godarda mám vážně moc rád. Upřímně a velmi zodpovědně se snaží postupovat stále dál, tak jako to dělala naše generace v němé éře a na počátku zvukové. Mám dojem, že Jeanu-Lukovi jde víc o nalezení vlastního stylu, zatímco já se ve svých filmech zajímám víc o obsah příběhu, který chci vyprávět. Jsem si jist, že Jean-Luc vůči publiku neudělal žádný ústupek. Ze zkušenosti vím, že vždycky, když člověk vstupuje na nové cesty, setká se jen s odporem a s nesouhlasem producentů, kteří střílejí nazdařbůh na všechno, co nedokážou pochopit.
(…) Pohrdání je nesmírně krásný film. Když se Jean-Luc rozhodl svěřit roli Paula Vám, musel mít zrovna moc dobrý den. Když pomyslím na Vaši velkou scénu v interiéru Malaparteho vily nebo na scény, v nichž jsme si zahráli spolu… nikdy mi nepřipadáte jako herec hrající svou roli, ale vidím živého člověka hledajícího své poslání a svou skutečnou duši… trpícího člověka.“
Fritz Lang, 3. srpna 1963, Beverly Hills, CA
