Program

Úl

Berlinale 1983 – Zlatý medvěd za nejlepší film
Cena Luise Buñuela

Nositel Nobelovy ceny Camilo José Cela brilantně zachytil atmosféru Madridu v období druhé světové války a to způsobem, který odkazuje k realistické literatuře i k dokumentární výpovědi. Z této premisy vyšel i režisér, pak mu nečinilo problémy redukovat počet postav a zaměřit se na vykreslení daného historického období. Ovšem Úl má dva předpoklady, které naopak přímo vybízejí ke zfilmování. I přes kolektivnost hlavního hrdiny, který je vlastně masou, a nepřítomnost vševědoucího vypravěče, jsou všechny postavy charakterizovány svým chováním. Mohli bychom mluvit o částečném znovuzrození civilismu – tentokrát ve španělském filmu, kdybychom nevěděli, že ve filmu se objevují především profesionální herci jako Victoria Abrilová v roli Julity či Ana Belénová jako Victorita a dokonce sám spisovatel C. J. Cela v roli Matíase Martího. Útržkovité vyprávění umožňuje poskytnout pouze ty momenty, které jsou podstatné pro jednotlivé mikropříběhy. Současný divák musel přivykat i rozrušení klasické narace. Cela a s ním i Camus postihují dobu – město – kavárnu – atmosféru – jako podobenství jednoho období španělské společnosti. Odhaluje se před námi těžké hledání naděje v životě, který je prožíván v šedivém izolovaném světě střetávajícím se s oficiálně schvalovaným násilím.