/ projekce s živým hudebním doprovodem Ireny a Vojtěcha Havlových
Quo vadis? / Quo vadis?
režie: Georg Jacoby – Gabriellino DʼAnnunzio
hrají: Emil Jannings, Lillian Hall-Davisová, Alphons Fryland
Itálie 1923 / CZT / 69 min. / 35 mm
Slavný historický román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze zfilmovali poprvé významní francouzští režiséři rané éry Lucien Nonguet a Ferdinand Zecca v roce 1901, děj přitom koncentrovali do pouhých tří minut (!). Rovněž druhá adaptace s názvem V dobách prvních křesťanů z roku 1909 byla francouzská. O tři roky později vzniká první italské Quo vadis? a v roce 1923 tato čtvrtá adaptace, opět italská, původně dvouhodinová. V obsazení najdeme herce italské, britské i rakouské, všechny je ale zastiňuje německý superstar Emil Jannings v roli císaře Nerona, ztělesněné to nízkosti, podlosti a zbabělosti.
Algol / Algol
režie: Hans Werckmeister
hrají: Emil Jannings, John Gottowt, H. A. Schlettow, Erna Morena
Německo 1920 / 54 min. / 35 mm
Po snímku Od jitra do půlnoci (v Ponrepu v únoru 2022) ještě jeden návrat do roku, v němž vrcholil německý filmový expresionismus, tedy do roku 1920. Autorem výpravy filmu Algol byl Walter Reimann, jeden z výtvarníků Kabinetu doktora Caligariho. Algol je hvězda vysílající vlny, které lze za použití důmyslného stroje přeměnit v nevyčerpatelný zdroj energie. Vábení nekalých sil vyslyší nebohý Robert, který se díky tomu v krátké době promění z obyčejného horníka ve světovládce. Nejpozději zde už si snadno domyslíme, kdo ho bude hrát a k jakým koncům to povede.
Režie → Andrzej Żuławski
Původní název → Possession
SRN – Francie 1981 / CZT / English friendly / 127 min. / DCP
Hrají → Isabelle Adjani, Sam Neill, Margit Carstensenová, Heinz Bennent
úvodní slovo: David Havas
V dějinách kinematografie existuje několik svíravě autentických výkřiků o pomoc. Żuławského Posedlost je jedním z těch mimořádně výrazných. Po ztroskotání natáčení ambiciózního fantastického snímku Na stříbrném glóbu, kdy je projekt z vyšší politické vůle zastaven přímo během natáčení, se Żuławskému hroutí manželství s Małgorzatou Braunekovou a režisér se vypraví dle vlastních slov zemřít do exilu v USA. Myšlenky na sebevraždu mladému režisérovi rozmluví Andy Warhol a Żuławski v rámci svérázné arteterapie napíše během deseti dnů scénář k Posedlosti.
Żuławski se pro titulní dvojroli Anny/Heleny od začátku snažil získat Isabelle Adjani. Alespoň dle legendy přitom netušil, že kameraman filmu Bruno Nuytten je jejím manželem. Podobně jako režisér se i Bruno Nuytten a Adjani nacházeli v komplikované životní situaci. Žili v malém bytě v Paříži a poměrně obtížně sháněli práci. Isabelle Adjani nakonec po přímluvě svého manžela souhlasila a během náročného natáčení se snažila vyvrátit pověst problematické herečky, která ji provázela. V Posedlosti podala mimořádný herecký výkon. Dlužno říct, že se z něj také mnoho let psychicky vzpamatovávala. Żuławski s Adjani navazoval na způsob práce s hercem, který praktikoval během své kariéry v Polsku. Exaltované histriónské projevy (zejména ženských) postav, které jakoby neodpovídají situaci, se nakonec i na Západě staly pro většinu Żuławského filmů příslovečné – spolu s divoce tančící kamerou. Ta herce nacházející se v extatickém transu dynamicky sleduje.
V Żuławského patrně nejslavnějším filmu se ocitáme v nejmenované evropské metropoli, která je v područí zpravodajských služeb různých mocností. Nájemné vraždy, vydírání a dvojití agenti patří mezi každodenní praktiky bizarně rozsáhlé špionážní sítě. Pro jednoho z těchto nebezpečných zaměstnavatelů pracuje také Mark (Sam Neill). Sám je pravděpodobně dvojitým agentem. Po posledním úkolu se Mark vrací se štědrou výplatou ke své ženě (Isabelle Adjani) a synovi. Jenže nic není jako dřív… Żuławski si pro svůj schizofrenní příběh vybírá kulisy rozděleného Berlína. Futuristické novostavby doplňují rozpadající se majestátní staré budovy, stíny Výmarské republiky (podobným bizarním stínem německé minulosti je do kabaretiéra stylizovaný Markův sok v lásce v podání vynikajícího Heinze Bennenta). Rozděleným městem se proplétá ostnatý drát propojující strážní věže. Z nich vojáci a další slídilové sledují smutný příběh rozpadu manželského vztahu, kdy pouze jeden z dřívějších milenců nedokáže bez toho druhého žít.
„Żuławski stvořil apokalyptický svět mající auru starého zaprášeného vetešnictví; svět spektakulárního, barvitého rozkladu, dekadentního překračování všech etických norem; svět, jehož obyvatelům zlo vymylo mozky a připravilo je o rozum.“
Tomasz Jopkiewicz