Program

Mamma Roma

„V Accattonem vyjadřoval „určitý realismus“ v textu Pasoliniho vlastní vidění skrze zloděje Accattoneho a Balillu. Mamma Roma tyto tendence ještě posílila a vytvořila modelový příklad poetické kinematografie, v níž režisér mísí své vidění s viděním protagonisty. A jak se dalo předpokládat, postavou, s níž Pasolini spojí svůj vlastní pohled, není Mamma Roma, ale Ettore. Ettore přebírá Accattoneho odkaz a dále ho tříbí. Odmítá práci i začlenění; kamkoli přijde, stává se outsiderem, dokonce i mezi vlastními kamarády. Ještě výrazněji než Accattone se propadá do stavu podobného snu, něco mezi spánkem a bděním, nocí a dnem, noční můrou a skutečností.“
Maurizio Viano