Přístupnost a kontakty

Ponrepo je kino Národního filmového archivu, kde se promítají filmy především ze sbírek NFA.

 

Jak se dostanu na místo?

Tramvají: tramvaj zastávka Národní třída – částečně bezbariérová / asi 250 m

Metrem: metro Národní třída, výtah z ulice Lazarská / asi 650 m

Autem:  vyhrazené místo pro OZP v ulici Národní / asi 230 m

Jak se dostanu dovnitř?

Hlavní vchod přes kavárnu je bariérový, 8 schodů dolů.

Pro bezbariérový vstup zazvoňte na zvonek umístěný vpravo před hlavním vchodem. Pokladní či dobrovolník vás doprovodí bezbariérovou cestou skrz dvůr.

Co na místě najdu?

V kinosále jsou celkem čtyři místa pro diváky na vozíku, nalevo od vstupních dveří.

Pokladna v patře, bariérová.

Kavárna kina je bariérová (7 schodů dolů od hlavního vstupu, 4 schody nahoru ze strany od sálu).

V přízemí kina je k dispozici částečně bezbariérová toaleta (s asistencí, malý manipulační prostor).

Kino umožňuje vstup asistenčním psům.

Sály jsou vybaveny titulkovacím zařízením.

 

Kontakty

Bartolomějská 11
110 00 Praha 1
Mapa

Otevírací doba pokladny
Po – So: 16.30 – 20.45
Ne: 14.00 – 20.45

Pokladna: T 778 522 708

Ve dnech, kdy se nepromítá, je pokladna uzavřena.

 

Vedoucí kina:
David Havas
E david.havas@nfa.cz

Pronájmy a technická produkce:

Jiří Holba

E jiri.holba@nfa.cz

 

Historie sálu, kde sídlí kino Ponrepo

Kino Ponrepo sídlí v historicky cenném refektáři staroměstského Konviktu. Ve 14. století zde stával dům Jerusalem s kaplí sv. Maří Magdaleny, který založil po roce 1375 Jan Milíč z Kroměříže pro kající se ženy. Později tu měla své působiště varhanická škola, mezi jejíž žáky patřil také Antonín Dvořák, který zde po vystudování působil jako ředitel.

Konviktský sál se stal jedním z hlavních kulturních center Prahy konce 18. a v průběhu 19. století. Postupně tu vystupovalo mnoho význačných zahraničních i českých hudebních umělců. Jmenujme alespoň Ludwiga van Beethovena, který tu koncertoval roku 1798, Ference Liszta, Antona Grigorjeviče Rubinštejna, Richarda Wagnera, dva české houslové virtuosy Ferdinanda Lauba a Františka Ondříčka, klavíristu a skladatele Jana Ladislava Dusíka. Pořádaly se tu plesy, občasná divadelní představení, výstavy. Sál se zapsal do dějin národního obrození prvním českým bálem pořádaným 5. února 1840. Iniciátorem plesu byl Josef Kajetán Tyl za podpory mladých básníků (Karel Sabina, Václav Bolemír Nebeský a další). Ples měl nejen velký společenský úspěch, ale zároveň byl politickým činem, který našel své následovníky v celé zemi. Připomeňme, že v roce 1883 tu byl poprvé představen nový společenský tanec, česká beseda, vytvořený z podnětu Jana Nerudy.

V moderní době začali Pražané chodit do nově adaptovaného sálu tehdy velmi oblíbeného kina BIO KONVIKT. Po roce 1945 v upraveném sále budovy působilo studio loutkového filmu Jiřího Trnky, které proslavilo českou kinematografii po celém světě.

V sedmdesátých letech se Konvikt, jak se celý komplex nazývá, dostal do velice špatného stavebního stavu, dokonce bylo vydáno několik havarijních výměrů. Proto bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci objektu, které předcházel architektonický a archeologický průzkum. K celkové rekonstrukci však nakonec nedošlo. Teprve v roce 1996 se Konvikt vrátil ke své původní podobě a kulturnímu poslání.

Ponrepo je kino Národního filmového archivu, kde se promítají filmy především ze sbírek NFA.