Jana international

Výjimečná kariéra české herecké hvězdy Jany Brejchové přesahovala pět desetiletí. Debutovala v roce 1953 coby třináctiletá školačka rolí Píďalky ve filmu Jiřího Sequense Olověný chléb. Průlom v kariéře herečky přišel v roce 1958 s uvedením snímku Jiřího Weisse Vlčí jáma, v němž ztvárnila hlavní úlohu schovanky Jany. Film získal i několik zahraničních ocenění, mimo jiné na filmovém festivalu v Benátkách, kde se mladá herečka rovněž prezentovala. Poslední hereckou příležitostí se pro ni stala role matky hlavní hrdinky v Krásce v nesnázích Jana Hřebejka z roku 2006.

V souvislosti s jejím úmrtím v únoru letošního roku se opět vyrojily titulky s frázovitým a relativizujícím přirovnáním „česká Bardotka“. Jana Brejchová však profesně i osobnostně zosobňovala mnohem víc, než si lze pod tímto zjednodušujícím klišé představit. Díky účasti na významných zahraničních festivalech a prací v zahraničních filmových produkcích (např. Zámek Gripsholm, Výstřely v tříčtvrtečním taktu, Vteřiny úzkosti, V prachu hvězd) získala i zahraniční renomé a status filmové hvězdy. Tou byla navzdory podmínkám v poválečné státní kinematografii a době, která takovou společensko-profesní pozici naopak ideologicky potlačovala. Jejím charakteristickým znakem se staly výrazné oči. Byla přirozeně elegantní i krásná. Sama si však nálepku ikony ženské krásy nebo dokonce sex symbolu nijak neosvojovala, naopak ji v pozdějších letech vědomě strhávala, třeba vystupováním bez líčení. Objevila se tak už ve snímku Mladý muž a bílá velryba (1978, r. Jaromil Jireš), nejvýraznějším příkladem je pak celovečerní film Zánik samoty Berhof (1983, r. Jiří Svoboda).

Jana Brejchová ztvárnila více než sto rolí napříč žánry, nedržela se žádného hereckého typu a nikdy nespadla do jedné herecké škatulky. Ztvárnila nespoutané i křehké dívky, moderní mladé ženy ve filmech novovlnných tvůrců i zralé emancipované charaktery. Vedle filmu působila na divadle a výraznou stopu zanechala také v televizní tvorbě. Kromě známých seriálových rolí (např. Arabela), stojí za připomenutí její spolupráce s televizní režisérkou a auterkou Evou Sadkovou, s níž natočila během sedmdesátých let několik kostýmních dramat (např. Romanetto, Hostinec U létavého draka, Cukrárna).

Miroslava Papežová