Evald & Jana

V roce 1964 začíná rozhodující kapitola v umělecké dráze Jany Brejchové. V „antihvězdné“ socialistické kinematografii už je několik let hvězdou číslo jedna, její jméno je známé v celé Evropě, spolupracovala s Němci Kurtem Maetzigem (NDR), Kurtem Hoffmannem (SRN), s Rusem Stanislavem Rostockým, s Maďarem Felixem Mariássym… Má za sebou dvě manželství: první s Milošem Formanem, druhé s německým hercem Ulrichem Theinem. Je jí 24 let.

Tehdy, v roce 1964, jí obsazuje Evald Schorm do role Věry ve filmu Každý den odvahu. Následovat budou Návrat ztraceného syna (1966), televizní film Král a žena (1967) a Farářův konec (1968). Když je po nucené dlouhé pauze Evaldu Schormovi v roce 1988 konečně dovoleno realizovat celovečerní film (Vlastně se nic nestalo), obsazuje do něj opět Janu Brejchovou. A také Jana Kačera, který byl jejím partnerem už v prvních dvou jmenovaných titulech, z dnešního (zejména zahraničního) pohledu těch nejvýznamnějších.

„Sebelepší fotografie z filmu, z natáčení nebo portrét v časopise nedokáže vyjádřit rytmus jejích kroků, gest, pootočení hlavy v kombinaci s hlasem, který podtrhuje její křehkost a zranitelnost. Pokud se nám dnes podaří její filmy doopravdy vidět a nespoléhat jen na „glamour“ styl Jany Brejchové, můžeme zahlédnout leccos z ducha doby, v níž touha nebyla kalkulem, ale autentickým lidským projevem.

V tomto ohledu jsou hluboce pravdivé scény s Janem Kačerem ve filmu Každý den odvahu. Nejen proto, že Brejchová dokázala svého hereckého partnera zaskočit nečekaným gestem, akcí nebo reakcí, ale také proto, že režisér Evald Schorm měl mimořádný cit pro její spontaneitu a emocionalitu.“ 

Michal Bregant