„Cine, el arte de irse por las ramas derecho a lo esencial. – Film, umění odbočit přímo k tomu podstatnému.“
Raúl Ruiz
Chilský filmový režisér Raúl Ruiz celý život přistupoval k filmovému vyprávění i samotné režijní disciplíně jako k imaginativní hře. Kombinace brakové i barokní estetiky, svěžího až bizarního humoru a filmy plné na první i druhý pohled jen těžko dekódovatelných unikavých příběhů tvoří jeho unikátní odkaz světové kinematografii.
Ruiz byl navíc nesmírně produktivní; natočil přes sto filmů s nulovým nebo naopak velkorysým produkčním zázemím, psal rozhlasové hry, režíroval pro různé divadelní scény a zanechal po sobě také dvě knihy filmové teorie. Úryvky z nich se staly součástí textů této retrospektivy.
Přestože většinu svých filmů natočil během nuceného exilu, navazují Ruizovy scénáře na vypravěčskou tradici latinskoamerické literatury, zejména Gabriela Garcii Márqueze, Jorge Luise Borgese a Alfonsa Reyese; vypráví nám příběhy plné oklik, nečekaně samozřejmých přechodů hranice mezi říšemi živých a mrtvých a v neposlední řadě tragického setkávání západní kultury s šamanismem původních obyvatel. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se v Ruizově tvorbě projevuje silný vliv americké exploatační kinematografie (tzv. B movies) a fascinace televizním médiem i rozvojem videa.
Ruiz nikdy nevěnoval velkou pozornost kritikám svých filmů, dle svých vyjádření nevyhledával účast na filmových festivalech, nikdy nezískal Oscara a nakonec po ruizovsku ani nebyl v roce své smrti zahrnut v In Memoriam sekci Cen akademie. Pro mnoho umělců, filmových fanoušků a historiků ale díky své nezlomné snaze „vejít do temné místnosti a vyzdobit ji vodopádem“ patří mezi nejvýznamnější režiséry dvacátého století.
Program s podporou odboru DIRAC Ministerstva zahraničních věcí Chile.
Další dramaturgické cykly
