Ve starší literatuře bývá vrchol éry německého filmového expresionismu obvykle ohraničen dvěma kabinety: Kabinetem doktora Caligariho z roku 1919 (premiéra 1920) a Kabinetem voskových figur z roku 1924. Náš výběr expresionistických snímků naváže na poctu režisérovi prvního z Kabinetů, Robertu Wieneovi, u příležitostí 150. výročí jeho narození. (Cyklus expresionismus je zároveň „podmnožinou“ našeho permanentního cyklu film před sto lety.)
Pouze dva snímky pocházejí ze sbírky Národního filmového archivu, u ostatních tentokrát dáváme – jako už v případě Caligariho – přednost nově restaurovaným verzím titulů, které starší generace diváků Ponrepa znaly jen ve více či méně fragmentární podobě a bez dobově typického barevného zpracování.
Film Karla Gruneho Ulice uvedeme pouhých několik dní po jeho mnichovské obnovené premiéře. Na expresionistickou parafrázi Dostojevského románu Zločin a trest v režii Roberta Wieneho (pod názvem Raskolnikov) si budeme muset počkat do předjaří 2024, neboť šťastná náhoda v podobě nově nalezených fragmentů zpomalila dokončení restaurátorských prací.
Další dramaturgické cykly
