Célina a Julie si vyjely na lodi / Céline et Julie vont en bateau

Dvě dívky na hraně mezi světy reality a fantazie. K překročení hranice postačí pozřít speciální bonbón, k neodkladnému zásahu do cyklicky se opakujícího fantazijního děje, z nějž je třeba vyprostit jeden ohrožený reálný život, postačí po domácku vyrobený lektvar. Nakonec zůstane jen pohled kočky, která všechno ví a nic neřekne.

„Céline and Julie Go Boating, which I take to be the most innovative film since Citizen Kane.“

David Thomson (1995)

„Narativní procesy progresivních filmařů z doby před novou vlnou, jako byli Renoir a Ophüls, můžeme vidět jako pokusné kroky při váhavém postupu dva kroky vpřed a jeden zpět směrem ke svobodě, nezbytné pro civilizaci, která chce přežít. Film Šílená láska považuji za velmi zásadní krok při syntéze těchto pokusů a Célinu a Julii za její triumfální završení – ovšem takové, které hledí vpřed na další cesty, které je třeba podniknout.“

Robin Wood

„Svět filmařů je trochu tajemné společenství. Nějací lidé na světě viděli tvé filmy a byly pro ně důležité a ty na to nepomyslíš anebo si někdy řekneš: existuje vůbec něco jako „rivettovskýefekt“? Každému filmaři se stává, že dostane dopis z opačného konce světa. Je to velmi překvapující a pokaždé moc příjemný důkaz, že film koloval a že ti lidé navíc píší. Moc si zakládám na dopisu, který jsem dostal od jedné dívky z Kalifornie, na rubu měl otisk červené ruky, takže bylo už před otevřením jasné, že je to kvůli filmu Célina a Julie si vyjely na lodi.“

Jacques Rivette

„Věřím, že v budoucnu splynou zdánlivě tak protikladné stavy, jako je sen a skutečnost, v jakousi absolutní skutečnost, v nadskutečnost, můžeme-li to tak říci. Směřuji k dobytí této nadskutečnosti, jsa si jist, že se ho nedočkám, ale příliš málo myslím na svou smrt, než abych se netěšil alespoň trochu z posedlosti touto představou.“

André Breton (Manifest surrealismu, 1924)

+ krátký film

Max Ernst / Max Ernst

režie: Peter Schamoni

SRN 1963 / 10 min. / 35 mm / české znění