Schůzka v Bray / Rendez-vous à Bray

Cena Louise Delluca za nejlepší film roku 1971

S Delvauxovým dílem jsem se poprvé setkal prostřednictvím filmu Schůzka v Bray, který dnes považuji za jeho mistrovské dílo (byl to zároveň režisérův nejoblíbenější film). Je to jeho nejjemnější a nejsubtilnější snímek, zároveň však ten, který se nejsložitěji popisuje. Vychází z novely Juliena Gracqa Král Kofetua a vytváří hutnou gotickou atmosféru i ještě hutnější erotickou strukturu, jež se vzpírají jakémukoli stručnému shrnutí. Možná proto, jak sám Delvaux upozorňoval, že film je vystavěn spíše podle hudebních principů – konkrétně jako rondo – než podle pravidel klasického vyprávění.

Příběh se odehrává v Paříži roku 1917. Mladý klavírista a hudební publicista Julien (Mathieu Carrière) obdrží telegram od svého přítele, skladatele Jacquese (Roger Van Hool), který slouží u letectva a zve ho do svého venkovského sídla v Bray, nedaleko frontové linie. Během cesty vlakem si Julien – nebojující občan neutrálního Lucemburska, jehož německý přízvuk vzbuzuje u Francouzů určitou nevraživost – vybavuje různá předválečná setkání s Jacquesem a další hudebnicí Odile (Bulle Ogier v jednom ze svých nejpůvabnějších a nejnápaditějších komediálních výkonů). Objevují se náznaky možného milostného trojúhelníku připomínajícího Truffautův film Jules a Jim, ovšem s mnohem smyslnější a místy i homoerotickou obrazností. Jacques a Odile již tvoří pár, Julien se však zřejmě vyhýbá jejím sexuálním návrhům a film naznačuje, že je dosud panic.

Po příjezdu do Jacquesova rozlehlého domu Juliena přivítá záhadná žena (zářivá Anna Karina), která mu oznámí, že Jacques ještě nedorazil. Nabídne mu čaj, později večeři, a nakonec jej odvede do své ložnice. Jacques se však nikdy neobjeví a divák se nedozví ani to, kdo ona žena vlastně je, ani proč Jacques nepřijel.

Schůzka v Bray je dokonalé a vytříbené dílo plné otazníků, které paradoxně čerpá svou sílu právě z množství svých záhad. Zanechává po sobě tak intenzivní dozvuk, že navzdory mé úctě k Chantal Akerman, kdybych si měl vybrat jediný belgický film, který bych si vzal na pustý ostrov, sáhl bych bez váhání právě po Schůzce v Bray. Velká část působivosti filmu nepochybně spočívá v mimořádné hudebnosti a dialektickém napětí jeho erotiky – ve způsobu, jakým se děj odehrávající v přítomnosti a naznačený milostný trojúhelník vyrovnávají s pocitem neuzavřenosti retrospektiv, aniž by přitom skutečně vyřešily cokoli podstatného v samotném příběhu.

Jonathan Rosenbaum

Projekce se svolením Catherine Delvaux.