Čas žít a čas umírat / Tóngnián wangshì / Time to Live and Time to Die

„Člověk by jej [HHH] neměl vnímat jako spasitele-jasnozřivého umělce, ale jako představitele návratu k umění jako nástroje pro demonstrování našich malých, ale životně důležitých pozemských úvah. Nesnaží se vás zachránit, ale s hlubokým porozuměním vám přeje jen to nejlepší.“

Travis Mackenzie Hoover

„Točím dlouhé záběry, aby se v nich herci mohli rozehrát. Poté už závisí na nich, jakým způsobem naplní situaci, kterou jsem předestřel. Ale diktovat podrobně, co mají dělat, to není styl mé práce.“

Hou Hsiao-hsien

Když se Ah-haova rodina stěhuje z pevninské Číny na Tchaj-wan, její starší členové se snaží adaptovat na nové prostředí, zatímco chlapec se ocitá na prahu dospělosti. Generační propast postupně narůstá a hrozí, že se Ah-ha odcizí vlastní rodině i jejím tradicím. Melancholický film prezentuje na pozadí generačního konfliktu pocit kulturního odloučení a ztráty identity čínských imigrantů.

Hou Hsiao-hsien se narodil v pevninské Číně v roce 1947 a na Tchaj-wan byl přivezen jako kojenec, když jeho rodina uprchla před občanskou válkou. Tyto autobiografické motivy tvoří jádro příběhu o chlapci vyrůstajícím v odlehlém jižním Tchaj-wanu v padesátých a šedesátých letech 20. století. Hsiao-hsienovy obrazy, jež nasnímal Mark Lee Ping-bing, tvořené dlouhými záběry, se hemží životem a drobnými zvláštnostmi všedních dnů. Obsazením neherců a vkládáním vlastního komentáře dosahuje maximální míry autenticity a emocionální pravdivosti těchto situací, aniž by sklouzával k patosu.

Film se dochoval ve sbírce Tchajwanského filmového a audiovizuálního institutu.