Teroristé / Kong bu fen zi / The Terrorizers

„Rozbušky, které do sebe navzájem klademe, tiše tikají.“

Edward Yang

Edward Yang se soustředí na osudy šestice různých lidí, jejichž životní osudy se proplétají v ulicích Tchaj-peje osmdesátých let. Všechny spojuje úporná (a zákonitě selhávající) snaha být šťastnými a učinit šťastným i toho druhého. Yang ve filmu mistrně pracuje s rozvětveným narativem, v němž propletené osudy postav vytvářejí pocit neustálé hrozby a napětí. Neklidná atmosféra filmu odráží Yangovu vnímavost vůči nestabilní společenské atmosféře Tchaj-wanu na sklonku éry stanného práva Kuomintangu. Teroristy proslavil nejen fascinující způsob střihu, ale také neotřelý žánrový průnik společenského dramatu s kriminálním filmem – policisté se ve svých autech řítí ulicemi metropole jako bezmocní svědci společenských rozporů.

„Záběry, na nichž lehký vánek čechrá závěsy nebo dešťová voda stéká do zlatavé kaluže, představují ojedinělé výjimky v jinak šedém postmoderním městě, stejně jako tomu bylo v případě Antonioniho Říma ve filmu Zatmění. Stejně jako využití „temps mort“ i tyto okamžiky vyjadřují, jak důležité je vnímat to, co se odehrává v prázdném prostoru mezi dějovými událostmi. Avšak tím, že Yang tak směle přejímá Antonioniho techniky, nejen že se pouští do jejich postmoderního pastiše, ale také ukazuje, že Antonioniho varování nebylo bráno v potaz. Akcelerace technologického pokroku a tím pádem i vnímání kultury tyto obavy v hyperglobalizovaném městě jen zesílila.

Zatímco Antonioniho fotograf je nucen zpochybňovat užitečnost svého řemesla a pravdivost vykonstruovaných příběhů, nakonec se naučí smířit se s nevědomostí, což ilustruje jeho účast na imaginárním tenisovém zápase skupiny mimů. Yangův film však nedovolí stejný druh prozření. V novém, hyperpropojeném prostoru Tchaj-peje je osobní tragédie na dosah jednoho telefonátu a může nastat bez vysvětlení či následného prozření. Yang nenabízí žádné řešení, místo toho nám pouze připomíná: Rozbušky, které do sebe navzájem klademe, tiše tikají.“

Jimmy Weaver

Film se dochoval ve sbírce Tchajwanského filmového a audiovizuálního institutu.

„Rozbušky, které do sebe navzájem klademe, tiše tikají.“

Edward Yang

Edward Yang se soustředí na osudy šestice různých lidí, jejichž životní osudy se proplétají v ulicích Tchaj-peje osmdesátých let. Všechny spojuje úporná (a zákonitě selhávající) snaha být šťastnými a učinit šťastným i toho druhého. Yang ve filmu mistrně pracuje s rozvětveným narativem, v němž propletené osudy postav vytvářejí pocit neustálé hrozby a napětí. Neklidná atmosféra filmu odráží Yangovu vnímavost vůči nestabilní společenské atmosféře Tchaj-wanu na sklonku éry stanného práva Kuomintangu. Teroristy proslavil nejen fascinující způsob střihu, ale také neotřelý žánrový průnik společenského dramatu s kriminálním filmem – policisté se ve svých autech řítí ulicemi metropole jako bezmocní svědci společenských rozporů.

„Záběry, na nichž lehký vánek čechrá závěsy nebo dešťová voda stéká do zlatavé kaluže, představují ojedinělé výjimky v jinak šedém postmoderním městě, stejně jako tomu bylo v případě Antonioniho Říma ve filmu Zatmění. Stejně jako využití „temps mort“ i tyto okamžiky vyjadřují, jak důležité je vnímat to, co se odehrává v prázdném prostoru mezi dějovými událostmi. Avšak tím, že Yang tak směle přejímá Antonioniho techniky, nejen že se pouští do jejich postmoderního pastiše, ale také ukazuje, že Antonioniho varování nebylo bráno v potaz. Akcelerace technologického pokroku a tím pádem i vnímání kultury tyto obavy v hyperglobalizovaném městě jen zesílila.

Zatímco Antonioniho fotograf je nucen zpochybňovat užitečnost svého řemesla a pravdivost vykonstruovaných příběhů, nakonec se naučí smířit se s nevědomostí, což ilustruje jeho účast na imaginárním tenisovém zápase skupiny mimů. Yangův film však nedovolí stejný druh prozření. V novém, hyperpropojeném prostoru Tchaj-peje je osobní tragédie na dosah jednoho telefonátu a může nastat bez vysvětlení či následného prozření. Yang nenabízí žádné řešení, místo toho nám pouze připomíná: Rozbušky, které do sebe navzájem klademe, tiše tikají.“

Jimmy Weaver

Film se dochoval ve sbírce Tchajwanského filmového a audiovizuálního institutu.