Vlastenka / Die Patriotin

Film vyprávěný kolenem? Až do Vlastenky žádný takový nevznikl a podruhé už možná ani nevznikne. O jaké koleno ale jde? Patřilo jistému desátníku Wielandovi, který, jako tolik jiných Němců jeho generace zbytečně zahynul při bitvě o Stalingrad. Koleno je tím pohoršeno, je, jak samo říká, „plné protestu a energie“. Oproti kosti, která je redukována na pouhé trpné bytí, je koleno „pohyblivým meziprostorem“. Tato vlastnost ho predestinuje k jinému vnímání dějin a politiky, než jaké je v kraji zvykem. V daném případě: v kraji německém.

Stejné cíle sleduje i učitelka dějepisu Gabi Teichert, vlastenka. Při opravování školních úloh si uvědomí, že pro zlepšení vyučování svého předmětu se musí vydat do terénu, projít celými moderními dějinami své vlasti a zjistit, jak souvisí s její současností, se současností západního Německa sedmdesátých let, s protestním hnutím, s vládou konzumu, s aktuální politikou. Své rešerše nakonec provádí i na sjezdu Sociálně demokratické strany Německa, díky tomu se nezáměrnými „herci“ filmu Vlastenka stávají i spolkový kancléř Helmut Schmidt nebo exkancléř Willy Brandt.

A zatímco nechá svou hrdinku zkoumat, jak by se dala politika a historie chápat jinak, provádí Alexander Kluge, nejdůležitější z „otců“ moderního německého filmu (a až do svého odchodu – 25. března tohoto roku – zdaleka nejrespektovanější žijící německý intelektuál) to, co dělá celý život: snaží se ukázat, že jiná kinematografie, než jakou ji známe, je možná.