Dekameron / Il Decameron

„Filmový Dekameron vzbudil zájem akademické obce i řadového publika díky samotné literární předloze, zdůrazněním formálních aspektů díla a otevřeným zobrazením sexuality. Zatímco veřejnost mohla jen ztěží ocenit Pasoliniho formální zacházení s originální předlohou, odborní kritici se v jeho hodnocení různili. Někteří odsuzovali údajnou zradu Boccacciova originálu, jako by snad Pasolinimu šlo o jeho věrný přepis. Pozornější pozorovatelé se snažili pochopit smysl Pasoliniho zásahů – ať už šlo o smysl použití krajového dialektu, nebo to, že plátno zaplavil postavami neapolského lumpenproletariátu. Většina kritiků ocenila Pasoliniho za to, jak využil Boccacciův původní narativní rámec, když celé vyprávění zarámoval dvěma povídkami (Ciappelletto a Giotto), které se v průběhu filmu prolínají mezi ostatními sedmi příběhy. Pasoliniho novátorství spočívá ve skutečnosti právě v jeho schopnosti pracovat s rámcovou strukturou filmu.“

Maurizio Viano