Ruslan a Ludmila / Ruslan i Ljudmila

Žádné z Puškinových děl nevyvolalo takový rozruch jako jeho literární debut Ruslan a Ludmila (1820), který se stal předmětem kritických sporů, rozhořčení i nadšení. Jedni mu vytýkali, že ohrožuje „nevinné ctnosti panen a mravopočestných žen“ popisem erotických výjevů, jiní střežili čistotu poezie, která má povznášet národního ducha a vyprávět výhradně o hrdinských činech. Puškinův básnický příběh, umělou pohádku pro dospělé, zfilmoval ještě v němé éře Vladislav Starevič (1914). Ve zvukovém období se k ní vrátili režiséři Nikitčenko a Něvežin ve filmu u nás promítaném pod názvem Pohádka o princezně a bohatýru (1938).

Autorem třetí adaptace je filmový specialista v oblasti pohádek a legend Alexandr Ptuško, který během své čtyřicetileté režijní tvorby vytvořil se svým týmem řadu originálních trikových řešení. S jeho Ruslanem a Ludmilou, jímž završil svou filmografii, se srovnávají další adaptace, k nimž po roce 2000 přibyla i animovaná zpracování. V roce 2027 by měla mít v ruských kinech premiéru čtvrtá hraná verze Puškinova textu.

Projekci Ptuškova filmu doplní promítání českého reklamního snímku a sovětského dokumentárního filmu Kouzelník Ptuško (SSSR 1975 / 10 min. / 35 mm).