Balkón / Balkon

Za nejvýznamnější modernisty ruské hudby v éře po Šostakovičovi platí trojice skladatelů Sofia Gubajdulina, Alfred Šnitke a Edison Děnisov. První dva jmenovaní jsou podepsaní pod partiturou k filmu Balkón.

Do Kazachstánu padesátých let 20. století je situován děj filmu, který na motivy poezie Olžase Sulejmenova (česky vyšel výbor jeho básní Slunečné noci v roce 1983) natočil Kalykbek Salykov. Osiřelý šestnáctiletý Ajdar tráví své dospívání v tehdejší Alma-Atě.

V období mezi dětstvím a dospělostí si dopřeje udělat ještě klukovinu, zároveň ale už pokukuje po holkách. S oblibou vysedává u kamaráda Ženi na balkóně, kde spolu kouří, poslouchají gramofon a přemýšlejí nad životem. Ten Ajdarovi hned na začátku uštědřil tvrdou ránu. Rozlet jejich mládí omezuje stalinismus, vychovávající sovětské občany k bdělosti, ostražitosti – a udavačství.

Mozaika poetických vzpomínek na toto složité období vznikla v době gorbačovovské „perestrojky“, což se odrazilo i v závěru filmu, jenž přispěl až ke kultovní pověsti Salykovova snímku.

(Balkón obsahuje ukázku z filmu Sergeje Ejzenštejna Alexandr Něvský, 1938.)