Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Ivan Balaďa, 1990

Promítáme v Ponrepu

Pátek 29. 5. 2026 18:00 35 mm Více o projekci Koupit lístek

úvodní slovo: Jolana Danková

projekce za účasti Vladimíra Merty


Celovečerní debut Archu bláznů mohl režisér Ivan Balaďa dokončit až po dvaceti letech od natáčení, tedy v roce 1990. Naturalisticky stylizovaná adaptace Čechovovy povídky Pavilon č. 6, vypráví příběh provinčního lékaře Ragina, který si uprostřed svých pacientů, začíná uvědomovat bezvýchodnost všeho snažení. V nedůstojných podmínkách zchátralého špitálu, v prostředí špíny a beznaděje, sám přichází o rozum. Působivá alegorie narážející na stav okupovaného Československa se vyznačuje prudkým střihem a dynamickou kamerou Juraje Šajmoviče, sugestivně zachycující rozpad osobnosti lékaře i všudypřítomný obraz zmaru. Po nástupu normalizace nesměl být snímek dokončen a režiséru Ivanu Balaďovi byla na dlouhá léta ztížena další tvorba. Scénář filmu napsal Lubor Dohnal, v roli Ragina se objevil pozapomenutý Zlatomír Vacek a v roli pacienta Gromova tehdy čtyřiadvacetiletý písničkář Vladimír Merta.

Zkopírovat odkaz

Anotace

Jediným režijním počinem slovenského režiséra Ivana Baladi se stalo podobenství, obvykle zmiňované pod zkráceným názvem Archa bláznů. Rodák z Bratislavy natočil řadu dokumentárních a hraných filmů (mj. Smrť sa volá Engelchen /1960/, Tri gaštanové kone /1967/, Oči plne snehu /1983/ a třídílné drama Biela voči oblohe /1986/). Na svém kontě má však i televizní pohádku O živé vodě (1987) a seriál Největší z Pierotů, inspirovaný v roce 1990 románem Františka Kožíka. Archa bláznů zůstává ovšem v rámci Balaďovy tvorby snímkem, který naneštěstí spolehlivě zablokoval jeho kariéru filmového režiséra. Volná adaptace alegorické povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilon č. 6 (1892), k níž napsal scénář Lubor Dohnal, byla totiž navzdory dodržení teritoria i dobového rámce průhledným podobenstvím o dobové politické situaci. Výroba filmu byla v roce 1970 zastavena a natočený materiál byl rekonstruován až po dvaceti letech. Archa bláznů byla dokončena podle původní koncepce, satisfakce tvůrců výjimečného díla ovšem mohla být jen částečná. Čechovovská alegorie vypráví o šéflékaři Andreji Raginovi, který se pokouší o proměnu zanedbané psychiatrické léčebny, jež byla svěřena do jeho péče. Pacientům však nedokáže pomoct a svým chováním navíc vzbudí podezření, že je sám nemocný. Skončí mezi svými pacienty a umírá, aniž dokázal prosadit svou představu o svobodě a rovnoprávnosti. Citlivý muž se svědomím se tak v totalitně nastavené společnosti stává předmětem perzekuce... Zatímco Ragina si zahrál pozapomenutý Zlatomír Vacek, v roli pacienta Gromova se objevil tehdy čtyřiadvacetiletý písničkář Vladimír Merta.
Číst dále

Filmografické údaje

O filmu

Rok výroby 1990
Země Československo
Kategorie film
Žánr drama
Typologie hraný
Minutáž 105 min
Režie Ivan Balaďa
Hrají Zlatomír Vacek, Vladimír Merta, Slavoj Urban, Antonín Horák, Hana Slivková
Kamera Juraj Šajmovič
Scénář Lubor Dohnal
Střih Alois Fišárek
Architekt Jindřich Goetz
Výtvarník Ester Krumbachová
Hudba Štěpán Koníček
Zvuk Jiří Hora

Materiály k filmu

K nahlédnutí

Tyto materiály jsou chráněny autorským právem a není možné je využívat. Pro účely propagace projekcí rádi zašleme snímky z filmů k tomu určené.