Anotace
Režisér Jaroslav Soukup v osmdesátých letech nabídl většinovému publiku hned několik atraktivních titulů s mladými hrdiny. Vedle Větru v kapse (1982), Lásky z pasáže (1984) a Discopříběhu (1987) to byl především Kamarád do deště z roku 1988. Ve snímku, který se o deset let později dočkal pokračování pod názvem Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu, navazoval na Soukupovy předchozí snímky tématem i obsazením hlavních rolí. Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi, které Soukup poprvé obsadil do Větru v kapse, si v Kamarádovi do deště zahráli dvojici přátel, kteří společně zvládají nejrozmanitější nástrahy osudu. Věnují se přitom povoláním, která byla na sklonku totality spojena s možností vedlejších, nepříliš legálních zisků: Michal je číšníkem a Tomáš taxikářem. Když Michala oloupí o tržbu maskovaný zloděj, Tomáš si na týden vypůjčí peníze od veksláka Adamce. Kamarád je totiž v podmínce a situaci nemůže jít řešit na policii. Mladíci mají sedm dní na to, aby splatili dluh navýšený o lichvářský úrok. Navíc zjistí, že přepadení inicioval Michalův kolega Kadlec se svým zetěm, překupníkem Burešem. Mladíci se rozhodnou na Kadlece nastražit důmyslnou past. Vytrestají i Adamce, oba své protivníky pak ovšem vydají do rukou policie… Ve scénáři, na kterém Jaroslav Soukup spolupracoval se svým oblíbeným Miroslavem Vaicem, autoři akcentují „morální“ chování svých hrdinů ve světě plném podvodníků a zlodějů. Součástí jejich plánu se ovšem stává i nic netušící kunsthistorik Syřiště. Oficiální spravedlnosti hrdinové své problémy nemohou svěřit, protože by jim nevěřila (a oni nevěří jí). Jedinou možností je vzít spravedlnost do vlastních rukou. Klasický koncept (jehož realizace je zjevně inspirována americkou krimi komedií Podraz /1973/) tak Vaic se Soukupem dovedně aplikují na poměry v Československu konce osmdesátých let.
Číst dále