Discopříběh

Písně Michala Davida dodávaly popový švih řadě českých snímků osmdesátých let. Jedním z nejpopulárnějších filmů, v nichž zazněly, byla komedie režiséra Jaroslava Soukupa z roku 1987. Tento režisér realizoval i další oblíbené filmy pro mládež – Lásku z pasáže a Kamaráda do deště, který se dočkal pokračování, podobně jako Discopříběh (1991). Muzikálově laděná podívaná, která patří k nejtypičtějším populistickým titulům desetiletí, líčí osudy šestnáctiletého kominického učně Jirky a jeho ovdovělého otce Jiřího. Ten má se synkem starosti, protože musí neustále žehlit následky jeho nezvedených kousků. Nakonec ovšem samozřejmě dochází ke generačnímu smíření, v jehož rámci mladý hrdina a jeho vrstevníci pouze žádají, aby je „rodiče brali vážně“. Na scénáři Jaroslav Soukup spolupracoval s Borisem Janíčkem (vl. jm. Eduard Pergner). Ten je rovněž autorem písňových textů, jejichž prostřednictvím mladistvý hrdina hlásal v duchu oficiální „diskotékové“ popkultury do světa infantilní optimismus. Familiérní tón a odpočinkový humor pak jako na cílové publikum mířily především na učňovskou mládež. Zajímavostí filmu je „decentralizace“: neodehrává se totiž, jako drtivá většina podobných snímků, v Praze, ale v Plzni... Postava Jirky Horáčka se stala první velkou hereckou příležitostí Rudolfa Hrušínského nejml., kterého Soukup obsadil i do Svatby upírů či dvojice komedií Byl jednou jeden polda. Tam se objevil i zkušený Ladislav Potměšil, který v Discopříběhu ztvárnil postavu ustaraného hrdinova otce-zedníka. Role Jirkovy neupřímné lásky Evy se ujala Mariana Slováková, jež se později objevila i v Soukupově romantickém snímku Divoká srdce (1989). Jaroslava Bobková, která hrála hodnou kadeřnici Jitku, se však na dráhu filmové herečky nevydala.