Dobré světlo

V osmdesátých letech ze spolupráce režiséra Karla Kachyni a herce Karla Heřmánka vzešly dva společensko-kritické snímky: psychologické drama Dobré světlo a tragikomedie Kam, pánové, kam jdete? (1987). (Heřmánek si ovšem zahrál i v režisérově adaptaci knihy Oty Pavla Smrt krásných srnců /1986/.) V Dobrém světle se Kachyňa znovu sešel i se scenáristou Karlem Čabrádkem, s nímž poprvé spolupracoval už na sklonku sedmdesátých let na poetickém dramatu Čekání na déšť. V řadě společných televizních a filmových snímků hraje příběh fotografa bojujícího s maloměstskou omezeností důležitou roli: spojuje totiž aktuální společenské téma s oblíbeným kachyňovským příběhem jedince hledajícího vlastní životní cestu. Protagonista vyprávění, Viktor Průcha, žije život úspěšného muže středních let. S čtyřicátinami však přijde krize středního věku, která Viktora donutí skoncovat s pokrytectvím a kompromisy: s prací městského architekta i s konfliktním soužitím s manželkou Soňou. Nový život chce muž najít prostřednictvím dávného koníčka – fotografování. S mladičkou romskou dívkou Arankou se do Viktorova života vrací žánr uměleckého aktu. Výstava ovšem pobouří hrdinovy maloměstské spoluobčany natolik, že se pokoušejí na svobodomyslného umělce poštvat policii… Vedle konvenční zubařky Soni (Jana Šulcová) a plaché, živočišné Aranky (Anna Tomsová) je další ženou protagonistova života vrstevnice Majka (Ivana Chýlková), která se z dávné kamarádky pokouší změnit v chápavou milenku. Trojice ženských postav tak ztělesňují různé životní cesty, kterými se Viktor Průcha může vydat. Tou jedinou správnou je ovšem cesta, kterou se hrdina vydá na vlastní pěst… V roce 1986 představovalo Dobré světlo zajímavý dodatek k narůstající společenské kritice. Snímek vyniká i na svou dobu odvážnými záběry nahoty, které však dobová cenzura tolerovala díky zastřešujícímu artovému stylu.