Anotace
Zdeněk Troška v roce 1983 natočil dva filmy – školní komedii Bota jménem Melichar a vesnickou veselohru Slunce seno jahody. Tou talentovaný debutant předznamenal nejúspěšnější tituly své filmografie: pokračování Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991) i trilogie Kameňák (2003–2005) a Babovřesky (2013–2015). V prvním dílu série, odehrávajícím se v jihočeské vísce Hoštice, Troška se scenáristou Petrem Markovem vytvořili idylický fikční svět české vesnice. Do místního JZD přijíždí na brigádu Šimon Plánička, student zemědělské školy, který se rozhodne ozkoušet v praxi svou tezi o závislosti dojivosti krav na kultuře prostředí. Zatímco úspěšně experimentuje s dojnicí místního faráře Otíka, družstevní krávy k lepšímu výkonu nepohne ani poslech hudby. Navíc vznikne podezření, že Šimon je synem předsedy krajské zemědělské správy. Dcera mladíkovy bytné, Blažena Škopková, dostane za úkol zjistit pravdu, čímž ovšem vybudí žárlivost u svého přítele Vency... Troškovy Hoštice jsou místem plným rázovitých postaviček v duchu tradice lidových komedií, jimž vyprávění přibližuje i volba „bezstarostného“ prázdninového období. Energická matka Škopková, Otík povyšující slídičství na boží poslání, upjatá, leč muzikální paní řídící Hubičková, infantilní stařenka v obytné posteli, neúnavná informátorka Keliška – to jsou figurky, jejichž bodré „hlášky“ rychle zlidověly. Zdeněk Troška se ve svém prvním hoštickém opusu projevil jako živelně komediální vypravěč, který ovšem vedle žertovných scének neváhá inscenovat i nefalšovaně poetickou atmosféru, již mu pomohl evokovat zkušený kameraman Josef Hanuš. Tyto kvality se v následujících Troškových opusech začaly vytrácet, na rozdíl od schopnosti sladit výkony herců i neherců, kteří se svým režisérem často pokračovali do některých jeho dalších filmů. To je případ zkušené Heleny Růžičkové či debutujícího Pavla Kikinčuka (Šimon), který se stal nedílnou součástí série Babovřesky.
Číst dále
