Anděl s ďáblem v těle

Dobové představy o žánrové zábavě určené nejširší divácké veřejnosti v osmdesátých letech naplňoval i režisér Václav Matějka. V roce 1983 realizoval erotickou komedii z prvorepublikového nevěstince Anděl s ďáblem v těle. Protože efektní snímek měl u publika úspěch, o pět let později režisér natočil jeho pokračování s názvem Anděl svádí ďábla. Film, na jehož scénáři se podílel i dramaturg Drahoslav Makovička, evokoval atmosféru luxusního bordelu s klientelou z nejvyšších kruhů. Novou akvizicí Riviéry se stane svůdná Renáta, jež za andělskou tváří skrývá temnou duši ziskuchtivé intrikánky. V prostředí, které přeje nejrůznějším machinacím a podvodům, se dívce nakonec povede díky sňatku s naivním milionářem uchvátit do svých rukou vlastnictví podniku, jemuž dosud kralovala energická a noblesní Madam. Diváky na filmu nepřitahovalo jen atraktivní prostředí a lechtivé situace (jež ovšem nevstupovaly do konfliktu s dobovou cenzurou). Bavila je i „kritická“ vize první republiky, v níž politici a průmyslníci rozhodují o státních záležitostech a lukrativních zakázkách v nevěstinci. Nostalgické retro získalo z diváckého hlediska novou energii po roce 1989, kdy nabyla aktuálního rozměru témata zneužívání poslanecké imunity, korupce, stranických pletek a půtek či kamarádského přerozdělování funkcí. Spíš než zpětně vnímanou politickou satirou je ovšem Anděl s ďáblem v těle svědectvím o snaze normalizační kinematografie pobavit diváky řemeslně zručnou žánrovou podívanou, využívající nejen elegantní kostýmy a dekorace, dobové reálie a hudební čísla, ale i atraktivní herecké obsazení. Tomu nedominuje jen slovenská herečka Zdena Studénková v roli krásné, prohnané Renáty, ale i její krajanka Božidara Turzonovová coby Madam.