Anotace
Hvězda brněnského Divadla na provázku, Boleslav Polívka, se ve filmu prosazoval poměrně dlouho: v řadě televizních projektů sedmdesátých let vytvořil vedlejší role a upozorňovat na sebe začal nejprve v rámci záznamů divadelních představení (Pezza vesus Čorba /1975/, Trosečník, Am a Ea /oba 1977/, Commedia del arte /1980/). Režisér Vladimír Sís se na přelomu desetiletí postaral o filmové verze dvou představení, v nichž Polívka hrál – Balady pro banditu (1978) a Poslední leče (1981). Divácky vděčnou divadelní hru si Jiří Pecha s Polívkou napsali pro sebe, přestože v ní vystupují dvě „ukradené“ postavy: starý revírník, kterého tvůrci převzali z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje, a titulní protagonista hry soudobého dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Jednoduchý děj vychází z každoroční doktorovy návštěvy u revírníka, v jehož nuzném příběhu oba muži prožívají nejneuvěřitelnější fantazijní dobrodružství. Sísův experimentální snímek, v němž jde v podstatě o hru na hru, rámuje rozhovor Polívky a Pechy o jejich postavách. Do protagonistů promítají své divadelní zkušenosti a posléze – už v rolích – dávají průchod své/jejich nespoutané fantazii. Protagonisté nakonec podlehnou reálnosti dění: Burke kamaráda skolí ranou z pušky jako jelena, ale revírník skutečně umírá. Vše se však nakonec ukáže být zase jen hrou na pravdu… Poslední leč je „hereckým koncertem“, v němž dvojice protagonistů dává průchod svému dravému smyslu pro absurdní divadelní akci. Chůze hustým lesem či obtížný výstup na horskou chatu jsou produkty svérázné autorské metody, která aktérům/autorům dovoluje mísit se svévolnou nonšalancí slovní humor s činohrou a pantomimou. Snímek, který se vymykal dobovému barrandovskému standardu, dodnes poskytuje svědectví o Polívkově a Pechově živelném talentu.
Číst dále
