Anotace
Režisér Jindřich Polák po válečném dramatu o československých letcích v Anglii Nebeští jezdci (1968) prakticky rezignoval na realizaci dramatických látek pro dospělé. S nástupem normalizace se pro něj a scenáristu Otu Hofmana otevřela cesta k natáčení koprodukčních sérií určených rodinnému publiku (především seriál o mlčenlivém muži s kouzelnou buřinkou – Panu Tau). Výjimku tvořily v letech 1969–1979 jen tři snímky: psychologická detektivka Noc klavíristy (1976), komediální sci-fi Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) a kriminální thriller Smrt stopařek (1979). K tomu napsal scénář Vojtěch Měšťan, který s Polákem spolupracoval už na Noci klavíristy. Od stylové, komorní detektivky o barovém pianistovi pátrajícím po vrahovi mladého muže se Smrt stopařek liší osobou protagonisty: místo sympatického soukromého pátrače s vysokým mravním kreditem je temným hrdinou příběhu inspirovaného skutečnými událostmi sám vrah. Recidivista Charvát byl nedávno propuštěn z vězení, pracuje jako řidič náklaďáku a vedle práce načerno se nutkavě oddává i znásilňování a škrcení mladých stopařek. Náhoda jde sériovému vrahovi na ruku: o jeho aktivitách nic netuší ani rozvedená bytná Jarošová, s jejímž synkem Míšou se tichý nájemník nebývale sblíží. Vraha však nakonec usvědčí ukradené hodinky a zdeformovaný prst, který na hrdlech obětí zanechává charakteristickou stopu… V době svého vzniku se Smrt stopařek těšila značné divácké oblibě: kriminální žánr v nabídce kin citelně chyběl a nepřehlédnutelným bonusem byla i Polákova vysoce kvalitní řemeslná práce. K realističnosti atmosférického příběhu přispělo obsazení hlavní role: Marek Perepeczko se stal dalším z řady polských herců, kteří českým filmařům dovolili opustit castingové stereotypy. Jeho přesvědčivý výkon vyvážil i tradiční rysy obsazení dalších rolí (Jaroslava Obermaierová jako bytná, Zdeněk Buchvaldek coby vyšetřovatel).
Číst dále
