Malá mořská víla

Klasická pohádka Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla (1836) posloužila jako inspirace množství filmových děl. Filozofie současného vyprávění pro děti se ovšem často střetává s temnou, tragickou podstatou příběhu, který se při líčení vztahu dcery mořského krále k pozemskému princi obešel bez šťastného konce. Scenárista Ota Hofman a spoluscenárista a režisér Karel Kachyňa se v tomto ohledu rozhodli respektovat Andersenovu verzi, přestože konec jejich filmu z roku 1976 je oproti předloze lehce obměněný (nešťastná víla se ve filmu po zradě milovaného prince promění v mořskou pěnu, zatímco u Andersena se přidává k sestrám větru s nadějí na získání nesmrtelné duše). Protagonistkou snímku, který směrem ke kosmopolitnímu vyznění posunula koprodukce se sovětským Mosfilmem, je mořská víla, která se s pomocí čarodějnice rozhodne přiblížit milovanému princi Jižní říše a proměnit se v pozemskou dívku, postiženou ovšem němotou. Princ se však stane obětí náhodné záměny a dá přednost princezně ze sousední říše, která je hrdince podobná. Malá mořská víla musí přijmout svůj osud: domů se může vrátit jen jako mořská pěna… Kachyňův snímek není na svou dobu výjimečným projektem jen díky pochmurnému ladění odporujícímu dobovému optimismu tvorby pro děti a mládež. Hodnotu má i jako poetické, starostlivě stylizované dílo, které nápaditě pracuje s vizuální podobou podmořské říše. Vedle vynikajícího kameramana Jaroslav Kučery má na výtvarných kvalitách snímku lví podíl i legendární výtvarnice Ester Krumbachová. V rámci hereckého obsazení se prosazuje Miroslava Šafránková jako líbezná, odhodlaná mořská víla. Role sokyně ze sousední říše, která je hrdince výrazně podobná, se ujala hereččina známější sestra Libuše. Ve filmu zaujme i Radovan Lukavský jako hrdinčin královský otec.