Anotace
Díla spisovatele Jaroslava Havlíčka inspirovala české filmaře hned několikrát. Zpravidla vznikl film, ve kterém se spojila kvalita předlohy s osobností příslušného filmaře, ať už jde o Barboru Hlavsovou (1942) Martina Friče, Prokletí domu Hajnů (1988) Jiřího Svobody nebo Helimadoe (1992) Jaromila Jireše. Nejznámější havlíčkovskou adaptací však zůstává psychologické drama Petrolejové lampy. Jeho předlohou je stejnojmenný román, který poprvé vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy a v přepracované podobě se dočkal vydání v roce 1944. Snímek vznikl v roce 1971 podle scénáře Lubora Dohnala, Václava Šaška a Juraje Herze, který jej také režíroval. Filmař, který v šedesátých letech oslnil vynikajícím dramatem Spalovač mrtvol (1968), pojal Petrolejové lampy jako expresivní svědectví o zmarněné ženské touze. Protagonistkou vyprávění odehrávajícího se na počátku 20. století je bohatá třicetiletá Štěpa Kiliánová, která kvůli své svobodomyslnosti v maloměstském prostředí jen obtížně hledá ženicha na své společenské úrovni. Nakonec se provdá za světáckého bratrance Pavla, kterého naivně obdivuje, přestože ví, že ho zajímá jen její věno. Až po svatbě žena zjistí, že Pavel trpí syfilidou. Nejenže s ním nemůže mít vytoužené děti, ale navíc musí trpělivě snášet manželův fyzický i psychický úpadek… V roli Štěpy podala jeden ze svých životních výkonů tehdy třicetiletá Iva Janžurová, která si zahrála ještě hlavní dvojroli v Herzově romantickém dramatu Morgiana (1972). Rovnocenným partnerem byl herečce Petr Čepek, který roli Pavla pojal jako působivou studii devastace dobyvačného, elegantního mužství. Herz v roce 2006 režíroval Petrolejové lampy v pražském Divadle Na Jezerce v hlavních rolích s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem. V roce 2013 pořídili Radim Špaček a David Jařab záznam divadelního představení, které Jařab inscenoval se souborem Pražského komorního divadla v čele s Karlem Rodenem a Ivanou Uhlířovou.
Číst dále
