Anotace
Komorní drama režiséra Jaromila Jireše přibližuje osobnost Marie Kudeříkové (1921–1943), komunistické odbojářky, která byla v pouhých dvaadvaceti letech v březnu 1943 popravena nacisty. Vyprávění líčí posledních devadesát devět dní Maruščina života strávených v cele smrti ve věznici v polské Vratislavi. Ve sledu flashbacků jsou představeny jednak důvody hrdinčina odsouzení, jednak události, které ji přivedly do odboje. První velké citové vzplanutí, nesouhlas s okupací i s pasivitou okolí – to vše strhlo obyčejnou dívku z venkovské katolické rodiny k tomu, aby se pustila na cestu plnou nebezpečí a vyšla vstříc svému tragickému konci.
Snímek ...a pozdravuji vlaštovky sice vznikl v roce 1972, styl a forma vyprávění jej však přiřazují k Jirešově předchozí tvorbě svázané s československou novou vlnou – především k režisérovu dramatu Žert z roku 1968. Scénář filmu ovšem vznikl už v šedesátých letech, a není tedy divu, že místo portrétu komunistické ikony nabízel poetický, citlivý příběh dívky, která se na prahu smrti smiřuje se svým osudem. Jireš se spoluscenáristkou Zorou Berákovou vycházeli ze Zlomků života – posmrtně vydaného výboru dopisů, které Marie Kudeříková psala z vězení domů. Díky civilnímu a autentickému přístupu k látce se jim povedlo vyhnout zjednodušujícímu ideologickému pohledu. Film tak zůstává ojedinělý příkladem normalizačního titulu, který si i v cenzurovaném prostředí dokázal udržet kontakt s nejlepšími tradicemi československé nové vlny. Na zdařilém výsledku měli podíl Jirešovi oblíbení spolupracovníci – kameraman Jan Čuřík a hudební skladatel Luboš Fišer. V hlavní roli podala pozoruhodný herecký výkon Magda Vášáryová.
Číst dále
