Anotace
Rok po úspěchu komedie Ecce homo Homolka (1969) realizoval scenárista a režisér Jaroslav Papoušek volné pokračování (ke kterému v roce 1972 přibyla závěrečná část homolkovské trilogie – Homolka a tobolka). Ve filmu Hogo fogo Homolka se hrdinové posunou blíž k vysněné metě stát se dobře situovanou českou rodinou: konečně si pořídí auto. Nad honbou za novou zábavou, kterou Homolkovým může zprostředkovat nové vozidlo, nakonec zvítězí povinnost navštívit vesnického pradědečka, který údajně umírá. V jihočeské vesničce je ovšem všechno jinak, než rodina předpokládá. Zatímco „umírající“ kmet tráví sváteční čas v radovánkách s kolegy-myslivci, ubíjejí v chalupě znudění Homolkovi čas škorpením a vztekáním se na nezvedené kluky-dvojčata. Atmosféra se mění až s návštěvou místního rybníka a nečekanou pradědečkovou smrtí, která rodince na okamžik vyjeví banalitu jejího života. Od původního snímku se pokračování liší poněkud vážnějším tónem. Typická městská, konzumní rodina se v novém, venkovském prostředí dostává do víru konfrontací, které rozšiřují její satiricko-komediální potenciál. Kontrasty mezi městem a venkovem a různými generačními představami o životě jsou založeny na precizně odpozorovaných detailech upomínajících na Papouškovu pozici v rámci československé nové vlny. K obvyklému hereckému obsazení, ve kterém nechybějí Helena Růžičková (korpulentní Heduš), František Husák (Ludva) či Josef Šebánek (děda Homolka), přibyl především přesný Josef Kolb („formanovský“ neherec z Lásek jedné plavovlásky /1965/ a tragikomedie Hoří, má panenko /1967/) jako pradědeček. Malým partem řidičovy přítelkyně debutuje na filmovém plátně tehdy jednadvacetiletá Dagmar Bláhová. V rolích dvojčat Homolkových se opět objevují sourozenci Matěj a Petr Formanovi.
Číst dále
