Vysoká zeď

Vysoká zeď uzavírá volnou trilogii raných filmů tvůrčí dvojice Kachyňa – Procházka. Podobně jako v Trápení (1961) a Závrati (1962) je hlavní hrdinkou dívka, tentokrát jedenáctiletá Jitka, jež přestává být dítětem. Do světa její fantazie vstupují první milostné city. A znova jako v předchozích dvou filmech i zde hraje důležitou roli prostředí. Po malebné jihočeské krajině a drsném Krušnohoří se ocitáme v Praze, přesněji na dvorcích mezi starými činžáky, jejichž zídky Jitka přelézá s obratností kočky. Jednou však narazí na vysokou zeď, za níž je nemocniční zahrada a v ní sedává ochrnutý mladík na invalidním vozíku.

„Doposud si pamatujeme svoji vysokou zeď. I den, kdy jsme na ni poprvé vyšplhali, naplněni zvědavostí. Smutek objevů tamtěch let nám připadal zničující. Pak jsme se divili, jak jsme na něj mohli tak znenadání zapomenout.“ (motto z úvodních titulků filmu)