Nikdo nic neví

premiéra: 28. listopadu 1947

úvodní slovo: Tomáš Lachman

„Angličané s tím začli, ačkoli měli nejmenší, lépe řečeno neměli žádnou zkušenost s Němci jako pány civilního obyvatelstva. Špionážní grotesky s Georgem Formbym a Willem Hayem docilovaly senzačního úspěchu u českého diváka, který po časovém odstupu prožíval radostnou katarzi a smích nad situacemi, při nichž se mohl Němcům vysmát. Tehdy byl jenom divákem švandy z esesáků, gestapáků a nafoukaných oficírů.

Josef Mach přichází se svou troškou do mlýna sice trochu opožděně, ale ne bezúspěšně. Neboť třebaže vytvořil veselohru lacinější, než Angličané, a třebaže si diváci vyzkoušeli svůj vkus na silnějších příkladech filmového humoru, má proti předešlým filmům Mach jednu velikou výhodu. V jeho filmu to jsou totiž čeští herci, kteří si dělají švandu z esamana, a není humoru vhodnějšího pro tento druh humoru než humor pražského člověka, obyvatele periferie a chlapíka bez bázně a hany.

Byl to výtečný nápad, najít si pro hlavní postavy lidi, kteří již svým sociálním postavením musí být každému Pražákovi sympatičtí, totiž dvojici tramvajáků. Fabule je jednoduchá, jako u všech grotesek, jejichž děj je nastavován řetězem gagů. Josef Mach použil kupu cizích a mnohokrát viděných amerických gagů. Neviníme ho z toho, protože tyto gagy se již dávno staly veřejným filmovým majetkem. Způsob však, jak jich režisér užil, je na většině míst dokonale český. Vše je tu pro smích, a proto nelze jít na film s měřítkem logické bezúhonnosti. Josef Mach vypráví jednoduchou filmovou anekdotu svižně, filmově a po pražsku. Tak je nutno přijmout jeho film, dobře hraný, stejně lehounce, jak lehounký je film.“

Oldřich Kautský (Filmové noviny 1947, č. 49)

+ krátký film

Pérák a SS

režie: Jiří Trnka

ČSR 1946 / 14 min. / HD

Satira motivovaná pověstí o pérákovi, který bojoval proti gestapákovi v době okupace.