Tanečnice

úvodní slovo: Marie Barešová

Protektorátní tvorbu Františka Čápa charakterizují dvě výrazné polohy. Tvůrce se věnoval filmům zasazeným do venkovského prostředí, ale zároveň kosmopolitním melodramatům. V obou typech snímků se přitom vracely motivy nenaplněné lásky a emocionálního strádání. Zatímco v Babičce jsou palčivě přítomné prostřednictvím vedlejší postavy zoufalé Viktorky, v Nočním motýlovi se rozvinuly do šíře celého filmu kolem hlavní hrdinky Marty, nešťastně zamilované mladé ženy. Strádajícím hrdinkám, jejich postavení ve společnosti, stejně jako velkým emocím se Čáp věnoval také v Tanečnici.

Dvě sestry učiní v tomto snímku rozhodnutí obtížně slučitelná s dobovými společenskými konvencemi. Ambiciózní Clo zasvětí svůj život mezinárodní kariéře tanečnice, zatímco ctnostná Marie se ujme sestřiny nemanželské dcery, a je tak odsouzena k nesnadné existenci svobodné matky. Stylizovaná melodramata Nočního motýla a Tanečnice spojuje kromě kontroverzního tématu nenaplněného heteronormativního vztahu také vytříbený filmový styl.

Pro Františka Čápa bylo zásadní senzualistické a náladotvorné ladění obrazu, které propojoval s promyšlenou výpravou a bezchybnými kostýmy. Tyto záměry mu pomáhali naplňovat dva talentovaní spolupracovníci. Do Nočního motýla i Tanečnice vtělili své umění Ferdinand Pečenka, jeden z nejvýraznějších kameramanů své generace, proslulý mimo jiné propracovaným svícením, a Fernand Vácha. Původním vzděláním malíř se stal vynikajícím kostýmním výtvarníkem, oslňujícím především svými návrhy pro výpravné dobové filmy. 

Po filmu bude následovat debata s filmovou historičkou a publicistkou Šárkou Jelínek Gmiterkovou.