Řeka

Příležitost natočit film, jenž by vyčníval nad běžnou úroveň české tvorby, dostal režisér Josef Rovenský od producenta Jan Reitera. Společně napsali scénář podle předlohy sázavského spisovatele Jindřicha Snížka. Rovenský, který měl v té době za sebou režii již několika filmů němé éry, byl známý především jako herec. Na přelomu dvacátých a třicátých let patřil k těm vůbec nejobsazovanějším a herecké příležitosti získával rovněž v zahraničních produkcích. Řeka z roku 1933 byla jeho prvním zvukovým snímkem. Od českého dobového průměru se odlišovala především námětem a realistickým ztvárněním českého venkova. Rovenský natočil dílo s jednoduchým dějem o přátelství čtrnáctiletého Pavla a stejně staré Pepičky, jehož jedinou dramatickou zápletkou je snaha chlapce chytit štiku, za niž by dívce koupil boty. Důležitou roli hraje ve filmu příroda – zejména řeka, která neslouží pouze k dotvoření atmosféry, ale je samostatným personifikovaným subjektem schopným zasahovat do lidských osudů. K umocnění poetického kouzla snímku velkou měrou přispěl kameraman Jan Stallich, jehož způsob zachycení přírody se stal inspirací pro další filmaře. Film zaznamenal neobyčejný úspěch u domácích i zahraničních kritiků. K mimořádnému komerčnímu odbytu za hranicemi Československa přispěla jeho spěšná účast a ocenění na druhém benátském filmovém festivalu v roce 1934. Hudbu Josefa Dobeše, především ústřední píseň Silnice šedivá, dokonce samostatně zakoupilo několik zemí. Největší význam Řeky pro českou kinematografii však spočívá v založení tradice žánru lyricko-poetického filmu, na který svým dílem navázali další tvůrci (například František Čáp či Václav Krška).