Nevinný / LʼInnocente

Dílo Gabriela DʼAnnunzia Nevinný je románem-zpovědí autora, představitele italské literární dekadence. Pohled režiséra je na rozdíl od spisovatele distancovaný, dokonce ironický. Jeho Hermil se bezmocně, ale zároveň v jistém sebedojetí, utápí v dekorativních interiérech i exteriérech, ve světě, v němž se forma cení výše než skutečnost. Během velmi náročného natáčení se nemocný Visconti několikrát zranil a své poslední dílo dokončil na pojízdném křesle; premiéry se již nedožil.

„Visconti se vyznal v této době, v těchto salonech, v nichž se slušelo vyslechnout povinnou dávku jednoho Mozarta, dvou Schubertů a čtyř Lisztů, než se podával čaj a petit fours. Zná ono prostředí, v němž jeden sklopený či vyhýbavý pohled prozradí o srdečních zmatcích víc než slova. Visconti je sám viděl, žil mezi těmito lidmi a v této společnosti. Onen filmový pár, který je od sebe odtrhován bolestivou žárlivostí, která jej ale také dramatickým způsobem drží pohromadě, to jsou jeho vlastní rodiče. A portrét Giuliany Hermil, v dějinách filmu jeden z nejkrásnějších portrétů ženy a matky, je zároveň Viscontiho posledním vyznáním lásky na adresu vlastní matky, donny Carly.“

Laurence Schifano