Velké manévry / Les Grandes manoeuvres

Vybídnutí Heinricha Heineho, podle něhož každý umělec musí napsat svého Fausta, cituje režisér Ďáblovy krásy v předmluvě k Velkým manévrům, a pokračuje: „K tomu by se jistě dalo dodat, že každý autor jistě pomyslil na to, napsat svého Dona Juana. Velké manévry jsou pouze jednou z nesčetných variací, jaké lze udělat na toto téma. K umístění filmového příběhu do doby před první světovou válkou nás nevedla snaha o využití kouzla minulosti. Vybrali jsme si tuto dobu proto, že citové záležitosti tenkrát zaujímaly více místa než dnes. Podle svědectví dobových autorů bylo tolik malých Donů Juanů v salonech i podnájmech, kteří neměli nic jiného na starosti, než přidávat nová jména na seznam svých výbojů, a kteří přitom zapomínali, že se srdcem je divno hrát! Tento název by mohl nést i náš příběh, kdyby již nepatřil jednomu divadelnímu dílu a kdyby se nezdálo, že název Velké manévry je vhodnější pro vykreslení maloměstských mravů v letech, kdy klasickým obrazem svůdce byl mladý jezdecký důstojník.“

Dodejme, že jméno autora „jednoho divadelního díla“ z roku 1665 vynechává Clair s jistotou, že to dobový čtenář přijme jako diskrétní „přihlášku“ čerstvě dokončeného filmu do genealogie molièrovské tradice.