Jméno kódu Rubín

úvodní slovo: Jaromír Typlt

projekce za účasti režiséra a hudebníka Petra Marka

„Od jisté chvíle myslím již na český film se smutnou radostí. Tím dnem byla premiéra Němcova Jména kódu – Rubín a smutkem zůstává vyšumění. Radostí je krása nového filmového tónu v rachotících tuzemských hodinách, smutkem národní nedoslýchavost. Jan Němec během příprav svého díla prohlašoval věty o “filmu, který není vidět”, “čisté filmové poezii”. Obému předsevzetí dostál, však tomu prvému nakonec v absurdní míře tak, že film diváctvem bezmála nebyl shlédnut. Kdo se o to postaral? A proč hovořím o Rubínu právě teď?

co je kult?

Rubín má podle mého velkou šanci stát se kultem. Ten ale musí být z něčeho živ, někým musí být živen. Prvním, kdo uvádí v život hotová umělecká díla, je umělecká kritika. Mám ale pocit, že v tomto případě došlo k nějakému zaspání, přehlédnutí, snad proto, že Jméno kódu není “marketingovým” filmem a nekřičí do světa, že by jej měl navštívit každý pátý Čech a něco cizinců (včetně člověka, kterého by jinak pobytí v kinosále nenapadlo – aniž by to bylo dobře nebo zle).

Ani vlastně nevíme, zda naše kritika film viděla, neboť vlažnost, s jakou nám podala (pokud vůbec) informaci o něm, byla do nynějška bezpříkladná. Bezradnost?

co je umění?

Umění je uvést v pohyb doposud nehybné. Zorganizovat střet (zdánlivě) nestřetnutelného. A především – svoboda. Jan Němec (“mimochodem” také autor Démantů noci, jednoho z největších českých filmů, tedy muž s jasným kreditem a z něj vyplývající “národní důvěrou”) natočil zcela svobodný film. Umění je také vytvářet krásu. Jakýmikoli prostředky (…)

co je Rubín?

Mystifikační mystérium (přičemž oba tyto termíny už pod autorskou mystifikaci spadají), velká love – story, alchymistické tajemství, historická taškařice, příležitost nechodícího herce projít se svatovítskou katedrálou, čistý film, absurdita, skepse, radost, dojetí, přátelství... Život?“

Petr Marek, Revue Tamto

(celý text je na webu unarclub.cz)