Požár / Endžó

Předlohou pro film byl román Jukia Mišimy, který vyšel z autentické události – požáru Zlatého pavilónu v Kjótu roku 1950. Strůjcem činu je mladý rozhněvaný muž, jenž se nemůže smířit s pokrytectvím a degenerací mnišského řádu, představujícím starou císařskou dobu. Film je složen z útržkovitých reminiscencí jednotlivých událostí, jež vedly k požáru. Přísný řád, v němž jsou skutečnosti na sebe skládány jako svědectví, mnohdy až patologický detail nemocné psychiky postav děje a jednoznačný symbolismus jsou příčinou strohé působivosti snímku, kterou zvýrazňuje obrazová složka (kamera: Kazuo Mijagawa; mj. Rašomon, 1950; Povídky o bledé luně po dešti, 1953). Film je snímán s vytříbeným smyslem pro rozsah odstínů mezi černou a bílou barvou, čímž obraz nabývá hloubky a vytváří představu basreliéfů. Formálně jeden z nejpropracovanějších Ičikawových filmů byl natočen v systému Daiescope, širokoúhlém formátu vyvinutém produkční společností Daiei.